[Recenze] | Sergej Lukjaněnko - Rytíři čtyřiceti ostrovů


Když spolu děti bojují na život a na smrt

I k nám, do Česka, přistála na pulty Lukjaněnkova prvotina Rytíři čtyřiceti ostrovů, která si sice hraje na fantasy, ale v samotné knize toho lze objevit daleko víc. Nakladatelství Argo ve spolupráci s Tritonem nám přináší příběh plný otázek, emocí, akce a v neposlední řadě i jednoho velkého námětu hodného zamyšlení.

Rytíři čtyřiceti ostrovů začínají jako nepopsaný list papíru, od kterého nikdo neví, co přesně očekávat. Dimko je obyčejný ruský kluk, kterému prázdniny nezačaly zrovna tak, jak si představoval. V tom ho osloví neznámý muž, zda by si ho mohl vyfotit a když tak učiní, Dimko se ocitá v úplně jiném světě. Ve světě, kde se bojuje o vítězství a přežití. Kde se obyčejné dřevěné meče v boji proměňují na ocelové. Ruský chlapec je tak vržen na neznámé místo, do světa sestávajícího z čtyřiceti ostrovů.
Každý z nich obývá několik dětí, které jsou pravidelně do světa doplňovány stejným způsobem, jakým sem přišel Dimko. Každý ostrov sousedí se třemi dalšími (jež spojují mosty, které se v noci vždy rozpojují, tudíž se bojuje pouze přes den) a ty mezi sebou bojují. Je to jedna velká Hra a hraje se o svobodu a hlavně o život. Ostrov, který obsazením všech čtyřicet ostrovů zvítězí, dostane vstupenku zpět do našeho světa. Ale očividně je to boj s větrnými mlýny, neexistuje žádná šance, že by se to některému z ostrovů mohlo podařit.

Lukjaněnkovi Rytíři se podobají románům jako Dva roky prázdnin od Julese Vernea nebo Goldingův Pán much - skupina dětí, která se ocitá zcela v jiném světě, daleko od civilizace. Bojují o přežití a prožívají jedno velké dobrodružství. Je to taková podobnost, že udeří do očí snad každého čtenáře, ale nic to na prožitku z knihy nemění.
Lukjaněnko svou románovou prvotinou zanechává jen výhradně pozitivní dojem a vzhledem k tomu, že je vydána v České republice až nyní, je to velký úspěch. S lahodnou grácií kombinuje žánry - na začátku se jedná o čistokrevnou fantasy, ve které se objevují dětské rytířské souboje, ve druhé polovině knihy se přesouvá ke sci-fi, objevují se zde Cizinci a dumá se, co mají v úmyslu. To vše má lehký filozofický podtext, který čtenář objeví tak trochu mezi řádky.

Autor píše nenásilnou formou, kniha je tedy vhodná i pro dětské čtenáře, ale u těch se Lukjaněnko nedočká s pochopením hlubšího kontextu a již zmíněných filozofických otázek. Velkou výhodou Lukjaněnkovy tvorby je, že dokáže příběh postupem času rozvíjet. I zde děj značně vygraduje a má vzestupnou tendenci.
Jediným velkým mínusem (který sice nemá nijak závratnou váhu s ohlednutím na to, jaký kvalitní, čtivý a poutavý příběh nám autor přinesl) celé knihy je jakási nelogičnost chování postav. Opravdu se žádné z dětí do té doby nepokusilo zorganizovat žádné povstání? To stále bojovaly mezi sebou a zabíjely se?
I přesto se jedná o velmi povedenou prvotinu, za kterou si lze představit poněkud dětštější fantasy nebo filozofické sci-fi dílo. Konec dostává své pověsti třešničky na dortu - je opravdovým emotivním vyvrcholením celého románu. Ukazuje nám zářný příklad psychologie tyranizovaných lidí, jež zůstanou bez problémů podrobeni, pokud jim nic vážného nehrozí.

Název: Rytíři čtyřiceti ostrovů
Autor: Sergej Lukjaněnko
Originál: ACT, 2009
Česko: Argo & Triton, 2012
Formát: 238 stran, paperback
Překlad: Pavel Waigel
Obálka: Jan Dřevíkovský


> K NALEZENÍ: Fantasya
> ZDROJ(E): Triton (obálka)
> NAPSÁNO PRO WEB: Fantasya
> RECENZNÍ VÝTISK: Za recenzní výtisk pro napsání recenze pro web Fantasya děkuji nakladatelství Argo & Triton.

Autor článku: Vojtěch Hamerský

Sdílej

Přečtěte si taky

Předchozí
Next Post »