Bohové a titáni. Mocné bytosti, které vedou svět jež obyčejní smrtelníci uctívají. Kirke je dcou Helia, jednoho z těchto bohů, ale rozhodně se nedá říci, že by bohy měla nějak extrémně v lásce. Proč? Všichni se jí vyhýbají, protože očividně neoplývá žádnou z mocí bohů. Vše se však má jednoho dne zcela změnit.
Ti čtenáři, kteří již měli tu čest číst autorčinu předchozí knihu, Achilleovu píseň, mají jistě představu, co od knihy čekat. Kirke je v tomto ohledu stejná, ale zároveň rozdílná. Zatímco Achilleova píseň se zaměřovala na postavu všeobecně opěvovanou a uctívanou, Kirke se zaobírá stejnojmennou nymfou, která je svým božstvem vykázána na osamocený ostrov do vyhnanství.
Právě díky tomu, že se v knize neobjevuje vyloženě adorovaná postava, je Kirke jaksi lidštější a čtenáři mnohem bližší. Její utrpení sice nemusí být na první pohled nijak závratné, jestliže je i ona nesmrtelná, ale celkové dopady a těžkost, jakou Kirke proživá, si čtenář uvědomí až v průběhu čtení celé knihy.
Kniha oplývá skvělou atmosférou. Madeline Miller se opět daří nádherně navodit pocit, jako by se sám čtenář ocitl po boku Kirke a byl jednou z postav řecké mytologie. Z celého příběhu je cítit poetika a jakási mystičnost, která je řecké mytologii vlastní. Ani pro krutost tu autorka nejde daleko a s každou přečtenou stránkou cítíte, jak Madeline Miller ví, o čem píše. A že chce zkrátka vyprávět další tklivý příběh, který ve vás něco zanechá.
Kirke mi nabídla další čtenářský zážitek a příběh, ke kterému se do budoucna určitě rád vrátím. Takovýchto zpracování (nejen) řecké mytologie bych mohl od autorky číst mnohem víc. Budu jen doufat, že se brzo opět dočkám.
Kirke mi nabídla další čtenářský zážitek a příběh, ke kterému se do budoucna určitě rád vrátím. Takovýchto zpracování (nejen) řecké mytologie bych mohl od autorky číst mnohem víc. Budu jen doufat, že se brzo opět dočkám.