[Recenze] | Giovanna & Tom Fletcher - Dcera života


Být poslední holka na zemi není žádný med. Samé příkazy, nákazy a rozkazy, jen abyste zůstali naživu a odvedli svoji práci - znovu vzkřísit lidské pokolení a přinést na svět další ženské potomky. Na světě se totiž už žádné holčičky nerodí. Eva je jedinou šancí na záchranu lidstva.

Dystopická Dcera života představuje svět bez rodících se žen, kde jedinou příležitostí, jak znovu obnovit ženský rod tak, aby kompletně nevymřel po přeslici, je dívka Eva. Jako jediná dívka, která se jako zázrakem narodila v době, kdy se rodili samí chlapci, má tak výsadní a zcela ojedinělé postavení. Jenže i to přichází s určitou cenou. Eva žije v nejvyšší budově a je přísně střežena. Její nejbližší společnicí je holografická projekce Holly, virtuální dívka, která je ovládána přísně vybranými chlapci. A do jednoho z nich se Eva i přes veškeré zábrany zamiluje.

Svět, ve kterém se čtenář ocitá, je technologicky velmi vyspělý, ale zároveň zaostalý. Dělí se na chudé a ty, kteří mají moc. A čeká, až mu Eva porodí prvního ženského potomka po velmi dlouhé době. Okolí je popsaný velmi povrchně a kniha se spíše zaměřuje na vnitřní pohnutky Evy a vztah mezi Evou a Bramem, který ovládá hologram dívky Holly. Budující se vztah mezi Evou a Bramem je popisován podrobně a zároveň dostatečně čtivě s různými zápletkami, jež příběh dobře obohacují.


Vzhledem k věkovému doporučení jsou dějové zápletky a příběh samotný celkově jednodušší a přímočařejší. Přesto dostatečně atraktivní na to, aby se čtenář do příběhu ponořil a vychutnal si jej plnými doušky. Vztah mezi Evou a Bramem není ani popisován nijak pateticky, přesto natolik důvěryhodně, že jsou veškeré Bramovi oběti a činy pochopitelné. Dokonce mu čtenář podvědomě drží palce, ať veškeré jeho záměry vyjdou tak, jak Bram chce. Boj proti systému je napínavý a každou stránkou akčnější.

Lze jen doufat, že i další díly budou pokračovat ve stejném duchu. A také doufat, že Eva s Bramem nakonec najdou k sobě cestu nehledě na veškeré překážky, které mezi ně kdokoliv postaví.

◀ Hodnocení: 70 % 

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Slovart.

[3x RECENZE] | Umění války + Postava ve stínu + Strážci Aquaterry


Trojlístek knižních mini recenzí.

▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰


Sun C' - Umění války - komiksová adaptace


Komiksová adaptace Umění války je zdařilým dílem, které věrně čtenáři přibližuje veškeré náležitosti, které by měl nejen válečník zohlednit při nadcházející bitvě. Kniha je také odrazovým můstkem v nynější době, například v oblasti vrcholného managementu, vedení firem apod. Tato komiksová adaptace umění války přibližuje líbivým způsobem. Nijak okleštěným, ba naopak. Komiksová forma dává této knize a jejímu vyprávění nový rozměr a čtenář si tak dokáže vyprávění s pomocí ilustrátora Pata Katze živě představit.

◀ Hodnocení: 80 % 

Za recenzní výtisk děkuji Knihy Dobrovský.


▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰



John Bellairs - Postava ve stínu





Druhý díl série Lewis Barnavelt se stejnojmenným hlavním hrdinou přináší další fantaskní dobrodružství oplývající záhadami a tajemstvími a na Lewise opět čeká nový nepřítel. Bohužel, druhý díl je značně slabší než jeho předchůdce. Postava Lewise se během celé knihy takřka nevyvíjí, hlavní zápletka je vyřešená během chvíle a čekáme na ni velmi dlouho. První polovina knihy je nezáživná a rozhodně by bylo třeba ji oživit nějakou akcí. Zároveň je příběh velmi prostoduchý a naivní, což lze přičíst i době, kdy byla kniha napsána (polovina 70. let minulého století).

◀ Hodnocení: 40 % 

Za recenzní výtisk děkuji Knihy Dobrovský.


▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰




Bernd Perplies & Christian Humberg - Strážci Aquaterry





První díl série Strážci Aquaterry přináší mix fantasy a sci-fi vyprávění, přitom se jeho příběh odehrává na planetě Zemi. Má to zhruba všechno, co byste od takového mixu chtěli - všemožné rasy obývající Zemi a mluvící různými jazyky, hoverboardy a další technologické vychytávky. Chvílemi to funguje dobře, chvílemi naopak ne. Místo označení Young Adult na obálce bych se klonil k označení Middle Grade literatura vzhledem ke stáří hlavních hrdinů. Bernd Perplies mne dokázal připoutat se svojí sérií Věk magie, počátek této série mne však tolik neuhranul. K postavám jsem si nevybudoval žádný vztah a příběhem jsem pouze lehce proplouval bez většího zájmu, což je škoda.

◀ Hodnocení: 60 % 

Za recenzní výtisk děkuji Knihy Dobrovský.

[Recenze] | Gwenda Bond - Stranger Things: Temný experiment


Seriál Stranger Things je velkým a zprvu jistě i nečekaným fenoménem. Kombinace retra 60. a 70. let minulého století se záhadnými a nadpřirozenými prvky byla očividně trefa do černého. Po třech sériích se čeští diváci dočkávají i knižního doplňku s příběhem, který nás zavede do minulosti. Tam, kde to všechno začalo.

Na počátku byla Terry. Holka, která se dostane jako dobrovolník na experimentální výzkum. Sice náhodou, ale platí dobře, takže je to výhra pro obě strany. Postupně s dalšími svými kamarády podstupuje čím dál tím tajuplnější a částečně i děsivější pokusy, ve kterých hrají hlavní roli drogy a halucinogenní látky. A taky nadpřirozené schopnosti.

Temný experiment v sobě nese jednu nespornou výhodu. Nese na sobě značku oblíbeného seriálu a dějově odkrývá alespoň trochu to, co chtějí všichni jeho fanoušci vědět - co a jak bylo na začátku toho všeho. Jako prequel funguje Temný experiment dobře a přináší vyprávění o začátcích celého experimentu. Tajemnou atmosférou tento příběh oplývá zhruba stejně jako seriál, feeling pozdních 60. let je cítit, jen toho napětí a hrůz narozdíl od seriálu nelze čekat tolik. Místo toho, abychom četli o Demogorgonovi a o přecházení na druhou stranu, se dozvídáme více o ústřední postavě Terry, z níž se (a již od počátku to každý čtenář bude tušit) vylíhne matka Jedenáctky.


Čtení Temného experimentu příjemně ubíhá. Seriáloví fanoušci jistě zhltnou knihu na jeden zátah v honbě za odhalením skutečností, co stálo na počátku experimentu. Kniha si může získat i ty čtenáře, kteří se na seriál ještě vůbec nepodívali. Funguje sama o sobě. Některé lidi může tedy povzbudit si seriál pustit a nasát tu pravou retro temnou atmosféru.

Temný experiment však nenabízí nic speciálního. Kromě popisu samotného experimentu a zjištění, jak vše začalo, se nedočkáme ničeho zásadního. Akce je pomálu a vše nejdůležitější autorka předestře až v poslední třetině knihy. Je také velká škoda, že asi ani nedočkáme výcviku Jedenáctky, protože kniha končí ve chvíli, kdy je jako malá holčička Terry odebrána právě pro účely experimentu. To by zrovna pro fanoušky seriálu byl lepší materiál ke zpracování. Přesto je pěkné nahlédnout pod pokličku a mít knihu jako doplněk k fenoménu seriálu Stranger Things.

◀ Hodnocení: 60 % 

Za recenzní výtisk děkuji Knihy Dobrovský.

[Recenze] | Eoin Dempsey - Růže bílá, černý les


Téma druhé světové války by se mohlo zdát již vyčerpané. A ono možná taky trochu je, jenže ne každá kniha popisuje životní příběhy lidí z té druhé strany. Právě proto dokáže tento příběh oslovit a užít si jej i zkušenější čtenář.

Edice světový bestseller přichází s dalším velkým románem. Růže bílá, černý les je přesně ten typ literatury, ke které si dokáže najít cestu velké množství čtenářů. Svým tématem zasáhne kdekoho. Franka, dříve Němka oddaná nastupujícímu režimu, se v roce 1943 po všech uplynulých hrůzách již nemá vůli žít. Před samotným sebevražedným aktem však v lesích nalezne muže v uniformě Luftwaffe, z kterého se vyklube spojenecký voják. Franka se tak musí rozhodnout, zda zůstat věrná režimu, nebo zraněného vojáka zachránit.

Růže bílá, černý les není autorovým prvním románem. S podobnou tematikou sepsal již například knihu s názvem Finding Rebecca, jež se věnuje persekuci židů. I z toho důvodu je příběh tohoto románu plynulý, čtivý a nelze říci, že by někde přímo drhl. Již od prvních stránek čtenáře pohltí a drží s jistotou zajímavého čtení. A je tomu tak. Velmi často se spolu s hlavní hrdinkou Frankou ohlížíme zpětně do minulosti, kdy se Hitler pomalu, ale jistě dostává k moci a kdy Berlínem pochodují desítky tisíc německých vojáků či příslušníků SS. Právě tyto části jsou v konečném důsledku mnohem hodnotnější a zajímavější než pasáže z přítomnosti, kdy jde "pouze" o záchranu přeživšího vojáka spojeneckých sil.


Je velmi snadné prožívat skutky hlavní hrdinky jakožto člověka, který procitl a sundal si růžové brýle s očí. Růže bílá, černý les skvěle popisuje vnitřní pohnutky Franky nejen zprvu obdivovat režim a velmi zapáleně na něm participovat, ale také odklon a zhnusení nad společností, která je schopná uchýlit se k čím dál častějším masovým vraždám. Takto román funguje opravdu skvěle. O něco méně funguje příběhová linie z přítomnosti, kdy by na rozvinutí nějakých hlubších vztahů - a zejména konce - bylo potřeba pár desítek stran navíc. Přesto je Růže bílá, černý les čtením, které si užijete. Budete zčásti napnutí, zčásti smutní. Ale nakonec spokojení.

◀ Hodnocení: 80 % 

Za recenzní výtisk děkuji Knižnímu klubu.

[Recenze] | Cressida Cowellová - Kouzelníci z Pradávna


Autorka série Jak vycvičit draka přichází s další sérií. Jsou jimi Kouzelníci z Pradávna, kteří oplývají stejným autorčiným humorem či kresbami jako dračí série. Od vikingů se však dostáváme k čarodějům a rytířům.

Zar je mladý chlapec a taky kouzelník. Tedy... kouzelník bez magických schopností. Čára je naopak dívka a je to pravá a udatná válečnice. Doba je taková, že čarodějové a válečníci stojí proti sobě, kouzelníci jsou totiž ve společnosti vyhnanci. Jednoho dne se však Zar a Čára potkají a prožijí dobrodružství, které změní jejich pohled na to, kdo je na špatné a kdo na dobré straně. Musí táhnout za jeden provaz a bojovat proti nespravedlnostem.

Čtenáři, kteří si sérii Jak vycvičit draka oblíbili, mohou jásat nadšením. Kouzelníci z Pradávna se totiž vezou na stejné vlně. Autorka hlavní hrdiny vrhá do vtipných či rozpačitých situací a využívá k tomu humor jí vlastní. Pokud se vám tedy líbil Škyťák a jeho kumpáni a jejich úsměvné momenty, s největší pravděpodobností si oblíbíte i humor obklopující Zara a Čáru.

Zasazení příběhu je rozhodně zajímavé, ocitáme se totiž na Britských ostrovech ještě v dobách, kdy je obývali původní obyvatelé, mezi nimi i naši hlavní hrdinové. Společnost však kouzelníky a magií opovrhuje a čarodějové tak musí žít ukrytí ve stínech. Atmosféra starých dnů na vás ihned dýchne a zvláště pak dětský čtenář je okamžitě vtažen do magického světa, kde na čeká nejedno dobrodružství.


Velmi pěknou doplňující složkou jsou opět ilustrace samotné Cressidy Cowellové. Někomu nemusí úplně vyhovovat styl kresby, ale nemůžeme upřít, že ke stylu vyprávění autorky se rozhodně hodí. Zvláště, když některé scény velmi dobře podkresluje a doplňuje.

Kniha je čtivá, stránky ubíhají jedna za druhou a možná by nebylo špatné si knihu a její příběh dávkovat. Protože jinak se můžeš stát, že za chvíli nebudete mít co číst. A budete stejně jako já netrpělivě čekat na další díl, abyste zjistili, co na Zara a Čáru čeká dál.

◀ Hodnocení: 90 % 

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Slovart.

[Recenze] | Hayley Barker - Poslední číslo


Romeo a Julie v blízké budoucnosti. Dokážete si to představit? Takový je totiž asi nejlepší popis děje knihy Poslední číslo. Dva lidé, každý z nich pocházející z rozdílných poměrů, kteří k sobě i přes nepřízeň osudu najdou cestu. A to vše ve futuristickém světě. Že to zní šíleně? Možná se budete divit, ale nakonec to asi nebude tak špatné.

Příběh sleduje osudy dvou mladých lidí, Bena a Hošiko. Ben je Čistý. Má výsadní postavení a má téměř všechno privilegia, která dnes máme my. Hošiko proti tomu je Drek, otrokyně, která pracuje jako akrobatka v cirkuse. Cirkuse, který jednoho dne navštíví Ben se svojí rodinou. Hra osudu svede mladíka s dívkou dohromady, jenže co s touto láskou ve světě, kde je spojení Čistého s Drekem absolutně nepřípustné?

Jak už bylo napsáno na začátku. Základ dějové linie je jako vyšitý z Romea a Julii, kteří se navzdory svému původu z rozdílných rodů do sebe zamilují a nemohou bez sebe žít. Tu až příliš okatou podobnost Poslednímu číslu však odpustíte, neboť to je snad jediné, kde nějaká podobnost končí. Pak už jste autorkou vržení do nemilosrdného světa, kde Drekové slouží jako otroci a zároveň i zábava Čistým. Kde Drekové umírají každý den klidně i po desítkách, aby to Čisté uspokojilo, zvláště pak v cirkuse, ve kterém působí Hošiko.

Jasně, můžeme si říkat, že kniha je celkově schematická, nevyužívá žádných nápaditostí a že to vlastně není nic nového pod sluncem. Je to pravda, avšak styl, jakým je příběh vyprávěný, má cosi do sebe. Autorka velmi věrně popisuje nejen každodenní útrapy Hošiko, která nemusí přežít další den v cirkuse, ale také překážky, s nimiž se musí potýkat Ben, aby za každou cenu našel cestu k Hošiko.


Jestliže čekáte patetické zamilované pohledy a scény, které jsou jedno velké klišé, překvapím vás. Téměř na ně nenarazíte. A pokud ano, rozhodně nevyznívají nijak pateticky nebo prvoplánově. Je to spíše opravdu příběh jedné lásky, který je zároveň nelítostný a krutý a v některých místech si nebere servítky. Přesně takový, který se k dobovému (docela antiutopistickému) zasazení hodí. Pokud tedy hledáte čtivý příběh, Poslední číslo na vás čeká. A je nakonec úplně jedno, jestli se jedná o young adult či nikoliv.

◀ Hodnocení: 70 % 

Za recenzní výtisk děkuji Knihy Dobrovský.

[Recenze] | Annabel Pitcherová - Mlčeti zlatá rybka


Annabel Pitcherové vyšla v češtině již třetí kniha. Po titulech Kečupová mračna a Moje sestra žije na krbové římse přichází další – Mlčeti zlatá rybka. I tato se zabývá vážným tématem a otevírá prostor k diskusi. Stojí za přečtení?

Annabel Pitcherová potvrzuje své kvality. Po rozporuplných Kečupových mračnech se blýskla velmi citlivě sepsaným románem Moje sestra žije na krbové římse. Autorka tak utvrdila české čtenáře v tom, že psát dětské knihy či knihy pro mládež není pouze záležitost tematicky vyčerpaná, ale že se naopak dají najít taková témata, o nichž je možné i prostřednictvím knih mluvit.

Na podobné vlně se veze i Mlčeti zlatá rybka, která vypráví o mladé holčičce Tess. Ta jednoho dne nešťastnou náhodou zjišťuje, že jí rodiče a zvláště její otec celý život lhali. Táta totiž není váš skutečný táta. Jenže co s tím udělat? Tess se tak postupně snaží mluvit čím dál méně, až přestane mluvit vůbec, nemá totiž co říct. Místo toho si povídá se svou kapesní baterkou ve tvaru zlaté rybky a svěřuji svá veškerá tajemství a obavy.

Pokud by měl některý z autorů dostat cenu za překvapení roku, byla by mezi nominovanými určitě i Annabel Pitcherová. Posun v její tvorbě je citelně cítit a od průměrně pojaté young adultovky Kečupová mračna se posunula k závažnějším tématům, které umí velmi dobře představit a příběhově zaobalit. Mlčeti zlatá rybka pouze potvrzuje, jak dokáže pracovat s tabuizovaným tématem a rozvést problematiku nejen ze strany dospělého, ale právě (a to především) ze strany dítěte.


Zároveň se nemůže stát, že by kniha někde příběhově výrazně drhla nebo došlo k tomu, že by se čtenář vyloženě nudil. Annabel Pitcherové pomalu a s jistotou odkrývá Tessiny pohnutky a myšlenkové pochody a posouvá příběh skrze další dějové zvraty. Oproti titulu Moje sestra žije na krbové římse je tato kniha propracovaná o něco méně, chybí trochu větší ponoření do hloubky ale s přihlédnutím na cílovou skupinu je v konečném výsledku pochopitelné, proč je téma zpracováno povrchněji.

Knihu Mlčeti zlatá rybka bych rozhodně doporučil všem fanouškům tvorby Annabel Pitcherové a také těm čtenářům, kteří hledají knihy s přesahem. Čtení této knihy vám uběhne jako voda a možná si ji oblíbíte tak, že si ji do budoucna přečtete ještě několikrát. U mě tomu tak zřejmě bude.

◀ Hodnocení: 80 % 

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Slovart.