[Recenze] | Cressida Cowellová - Kouzelníci z Pradávna


Autorka série Jak vycvičit draka přichází s další sérií. Jsou jimi Kouzelníci z Pradávna, kteří oplývají stejným autorčiným humorem či kresbami jako dračí série. Od vikingů se však dostáváme k čarodějům a rytířům.

Zar je mladý chlapec a taky kouzelník. Tedy... kouzelník bez magických schopností. Čára je naopak dívka a je to pravá a udatná válečnice. Doba je taková, že čarodějové a válečníci stojí proti sobě, kouzelníci jsou totiž ve společnosti vyhnanci. Jednoho dne se však Zar a Čára potkají a prožijí dobrodružství, které změní jejich pohled na to, kdo je na špatné a kdo na dobré straně. Musí táhnout za jeden provaz a bojovat proti nespravedlnostem.

Čtenáři, kteří si sérii Jak vycvičit draka oblíbili, mohou jásat nadšením. Kouzelníci z Pradávna se totiž vezou na stejné vlně. Autorka hlavní hrdiny vrhá do vtipných či rozpačitých situací a využívá k tomu humor jí vlastní. Pokud se vám tedy líbil Škyťák a jeho kumpáni a jejich úsměvné momenty, s největší pravděpodobností si oblíbíte i humor obklopující Zara a Čáru.

Zasazení příběhu je rozhodně zajímavé, ocitáme se totiž na Britských ostrovech ještě v dobách, kdy je obývali původní obyvatelé, mezi nimi i naši hlavní hrdinové. Společnost však kouzelníky a magií opovrhuje a čarodějové tak musí žít ukrytí ve stínech. Atmosféra starých dnů na vás ihned dýchne a zvláště pak dětský čtenář je okamžitě vtažen do magického světa, kde na čeká nejedno dobrodružství.


Velmi pěknou doplňující složkou jsou opět ilustrace samotné Cressidy Cowellové. Někomu nemusí úplně vyhovovat styl kresby, ale nemůžeme upřít, že ke stylu vyprávění autorky se rozhodně hodí. Zvláště, když některé scény velmi dobře podkresluje a doplňuje.

Kniha je čtivá, stránky ubíhají jedna za druhou a možná by nebylo špatné si knihu a její příběh dávkovat. Protože jinak se můžeš stát, že za chvíli nebudete mít co číst. A budete stejně jako já netrpělivě čekat na další díl, abyste zjistili, co na Zara a Čáru čeká dál.

◀ Hodnocení: 90 % 

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Slovart.

[Recenze] | Hayley Barker - Poslední číslo


Romeo a Julie v blízké budoucnosti. Dokážete si to představit? Takový je totiž asi nejlepší popis děje knihy Poslední číslo. Dva lidé, každý z nich pocházející z rozdílných poměrů, kteří k sobě i přes nepřízeň osudu najdou cestu. A to vše ve futuristickém světě. Že to zní šíleně? Možná se budete divit, ale nakonec to asi nebude tak špatné.

Příběh sleduje osudy dvou mladých lidí, Bena a Hošiko. Ben je Čistý. Má výsadní postavení a má téměř všechno privilegia, která dnes máme my. Hošiko proti tomu je Drek, otrokyně, která pracuje jako akrobatka v cirkuse. Cirkuse, který jednoho dne navštíví Ben se svojí rodinou. Hra osudu svede mladíka s dívkou dohromady, jenže co s touto láskou ve světě, kde je spojení Čistého s Drekem absolutně nepřípustné?

Jak už bylo napsáno na začátku. Základ dějové linie je jako vyšitý z Romea a Julii, kteří se navzdory svému původu z rozdílných rodů do sebe zamilují a nemohou bez sebe žít. Tu až příliš okatou podobnost Poslednímu číslu však odpustíte, neboť to je snad jediné, kde nějaká podobnost končí. Pak už jste autorkou vržení do nemilosrdného světa, kde Drekové slouží jako otroci a zároveň i zábava Čistým. Kde Drekové umírají každý den klidně i po desítkách, aby to Čisté uspokojilo, zvláště pak v cirkuse, ve kterém působí Hošiko.

Jasně, můžeme si říkat, že kniha je celkově schematická, nevyužívá žádných nápaditostí a že to vlastně není nic nového pod sluncem. Je to pravda, avšak styl, jakým je příběh vyprávěný, má cosi do sebe. Autorka velmi věrně popisuje nejen každodenní útrapy Hošiko, která nemusí přežít další den v cirkuse, ale také překážky, s nimiž se musí potýkat Ben, aby za každou cenu našel cestu k Hošiko.


Jestliže čekáte patetické zamilované pohledy a scény, které jsou jedno velké klišé, překvapím vás. Téměř na ně nenarazíte. A pokud ano, rozhodně nevyznívají nijak pateticky nebo prvoplánově. Je to spíše opravdu příběh jedné lásky, který je zároveň nelítostný a krutý a v některých místech si nebere servítky. Přesně takový, který se k dobovému (docela antiutopistickému) zasazení hodí. Pokud tedy hledáte čtivý příběh, Poslední číslo na vás čeká. A je nakonec úplně jedno, jestli se jedná o young adult či nikoliv.

◀ Hodnocení: 70 % 

Za recenzní výtisk děkuji Knihy Dobrovský.

[Recenze] | Annabel Pitcherová - Mlčeti zlatá rybka


Annabel Pitcherové vyšla v češtině již třetí kniha. Po titulech Kečupová mračna a Moje sestra žije na krbové římse přichází další – Mlčeti zlatá rybka. I tato se zabývá vážným tématem a otevírá prostor k diskusi. Stojí za přečtení?

Annabel Pitcherová potvrzuje své kvality. Po rozporuplných Kečupových mračnech se blýskla velmi citlivě sepsaným románem Moje sestra žije na krbové římse. Autorka tak utvrdila české čtenáře v tom, že psát dětské knihy či knihy pro mládež není pouze záležitost tematicky vyčerpaná, ale že se naopak dají najít taková témata, o nichž je možné i prostřednictvím knih mluvit.

Na podobné vlně se veze i Mlčeti zlatá rybka, která vypráví o mladé holčičce Tess. Ta jednoho dne nešťastnou náhodou zjišťuje, že jí rodiče a zvláště její otec celý život lhali. Táta totiž není váš skutečný táta. Jenže co s tím udělat? Tess se tak postupně snaží mluvit čím dál méně, až přestane mluvit vůbec, nemá totiž co říct. Místo toho si povídá se svou kapesní baterkou ve tvaru zlaté rybky a svěřuji svá veškerá tajemství a obavy.

Pokud by měl některý z autorů dostat cenu za překvapení roku, byla by mezi nominovanými určitě i Annabel Pitcherová. Posun v její tvorbě je citelně cítit a od průměrně pojaté young adultovky Kečupová mračna se posunula k závažnějším tématům, které umí velmi dobře představit a příběhově zaobalit. Mlčeti zlatá rybka pouze potvrzuje, jak dokáže pracovat s tabuizovaným tématem a rozvést problematiku nejen ze strany dospělého, ale právě (a to především) ze strany dítěte.


Zároveň se nemůže stát, že by kniha někde příběhově výrazně drhla nebo došlo k tomu, že by se čtenář vyloženě nudil. Annabel Pitcherové pomalu a s jistotou odkrývá Tessiny pohnutky a myšlenkové pochody a posouvá příběh skrze další dějové zvraty. Oproti titulu Moje sestra žije na krbové římse je tato kniha propracovaná o něco méně, chybí trochu větší ponoření do hloubky ale s přihlédnutím na cílovou skupinu je v konečném výsledku pochopitelné, proč je téma zpracováno povrchněji.

Knihu Mlčeti zlatá rybka bych rozhodně doporučil všem fanouškům tvorby Annabel Pitcherové a také těm čtenářům, kteří hledají knihy s přesahem. Čtení této knihy vám uběhne jako voda a možná si ji oblíbíte tak, že si ji do budoucna přečtete ještě několikrát. U mě tomu tak zřejmě bude.

◀ Hodnocení: 80 % 

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Slovart.

[Recenze] | Kazu Kibuishi - Amulet 3: Výprava v oblacích



Třetí díl série Amulat je tady. Tentokrát se s nim čtenáři vydají do vzduchu a prozkoumají město v oblacích. Udržuje si Amulet stejné tempo a dokáže i dál něčím překvapit?

Amulet sem do České republiky vtrhl jako déšť z čistého nebe. I když produkce komiksů a grafických románů v našich končinách posiluje, přesto si nakladatelé netroufnou vydat úplně všechno, co v zahraničí sklízí obdiv a slávu. A některé kousky, které by měly sklízet plody ovoce, se mohou tak trochu ztratit ve víru velké knižní produkce. O Amuletu se zas tolik nemluví, ale věřte, že je to přesně ten typ komiksové série, jež má šanci čtenáře příjemně překvapit.

Jak, ptáte se? Amulet  potažmo pak jeho autor Kazu Kibuishi  totiž velmi zdařile kombinuje východní i západní mindset a tuto kombinaci pak přenáší do finálního výsledku. Styl kresby totiž velmi nápadně připomíná mangu (alespoň její základy) a přístup k vyprávění příběhu naopak kopíruje hollywoodské dobrodružné filmy. Autor však absolutně nenásilnou formou vytváří svůj vlastní svět a pouze si dopomáhá tím, co už jsme zkrátka viděli v jiných komiksech, filmech či četli v jiných knihách.


Třetí díl Amuletu, jenž nese název Výprava v oblacích, sice dějově sérii extrémně neposunuje, ale zato má jiné přednosti. Mezi tu nejhlavnější jistě patří barvitost vyprávění a fokus na prostředí, ve kterém se hlavní hrdinové ocitají. Dalo by se tak říci, že třetí Amulet představuje vizuální orgie, které na čtenáře působí co nejefektivněji. Nejvíce tomu dopomáhá hra barev, která je místy vysoce kontrastní. Kazu Kibuishi se však v případě vážných scén nebojí přistoupit na minimalismus a takové scény podtrhnout velmi omezený spektrem barev s důrazem na jednu hlavní barvu. Ta pak velmi dobře zdůrazňuje různé emoce.

Sérii Amulet můžu doporučit všem. I těm, kteří komiksu nijak nepropadli, ale přesto si občas pustí nějaký ten animovaný film. Pohádkovost, hravost, ale přitom společně s dobrodružstvím a napětím je tu dostatek. Tak vzhůru do oblak!

◀ Hodnocení: 90 % 

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Paseka.

[Recenze] | Liliana Fabisińská - Houby


Houby jsou obrazovou publikací nejen pro dětské, ale i dospělé čtenáře, kteří se chtějí právě o houbách dozvědět víc. Tedy to, co většinou není ani v učebnicích. Shrnuje zajímavosti ze světa hub, faktické skutečnosti a informace, které se hub týkají i v přeneseném slova smyslu. A je paráda na ně koukat.

Houby od Liliany Fabisińské v sobě snoubí dvě věci - pěkný vizuál a spoustu zajímavých informací. To z nich dělá skvělou obrazovou publikaci do každé rodiny (nebo třeba knihovny), kterou ocení různorodé skupiny čtenáři. Nejvíce sice bezpochyby děti, ale službu určitě poskytne i dospělým, kteří mohou z knihy dětem předčítat nebo ji využít při čtení společném.

V 39 kapitolách se dozvídáme zajímavosti o různých druzích hub. Samozřejmě nesmí chybět ani upozornění, že houby dřív patřily do říše rostlin. Až o něco později tvoří samostatnou skupiny, protože se nejedná ani o živočichy, ani o rostliny. A tak můžeme v jednotlivých kapitolách pozorovat a číst o houbách lesních, jedovatých, jedlých, vzácných či třeba dřevokazných. A je rozhodně na co se koukat.

Grafická stránka této publikace totiž hraje prim. Ilustrace a kresby jsou to, co na knize nejvíce oceníte (i když text zde z očividných důvodů hraje také důležitou roli). Liliana Fabisińská mísí klasické kresby s kolažově pojatými malůvkami a grafickými vyobrazeními přímo hub nebo věcí, rostlin nebo zvířat, které dotvářejí atmosféru konkrétních kapitol. Jedná se o vynikající práci. I proto, že se s autorčiným výtvarným stylem může zejména dětský čtenář velmi dobře ztotožnit a přimknout k němu skrze jeho jednoduchost, ale zároveň i hravost.


Houby bych chtěl doporučit každému čtenáři, který má pro tento typ publikací slabost a také těm, kteří mají doma zvídavé díte, jenž by se chtěl dozvědět něco o světě kolem nás. Proč mu neukázat zrovna svět hub, který je ve skutečnosti pro ten lidský velmi potřebný? Myslím si, že ze čtení a objevování takového světa budou děti nadšené a že společně s nádhernými ilustracemi knihu s chutí přečtou.

◀ Hodnocení: 100 % 

Za recenzní výtisk děkuji Knižnímu klubu.

[Recenze] | Julian Barnes - Než potkala mě


Dvou stý čtrnáctý svazek edice Světová knihovna nakladatelství Odeon náleží anglickému autorovi Julianu Barnesovi a jeho románu s názvem Než potkala mě. Jedná se o autorův druhý napsaný román a pochází dokonce již z roku 1982. Má taková kniha stále co nabídnout?

Graham Hendrick je profesorem na Londýnské univerzitě a přednáší zde britské dějiny. Již patnáct let je šťastně ženatý se svojí ženou Barbarou. Jenže po těchto patnácti letech do jejich vztahu přichází pochybnosti a jakási odevzdanost. Graham se čím dál tím víc své ženě vzdaluje, o to víc, když jednou potkává krásnou filmovou herečku Ann. Profesor tak záhy svoji ženu opouští a na společnou životní cestu se vydává s Ann. Jenže to netuší, jak moc si pod sebou začíná podřezávat větev.

Ústředním tématem Barnesova románu je nevěra. Ať už je to nevěra ze strany Grahama nebo také ze strany Anny. Právě Annina nevěra se v knize řeší téměř celou dobu. Graham se poté, co se dozvěděl, že Anna měla dřívější milence, snaží zjistit, zda je mu nevěrná. Rozehrává se tak partie, kdy nemáte sebemenší tušení, jestli by bylo odhalení Anniny nevěry pro Grahama vlastně dobře či špatně.

Děj postupuje velmi pomalu a rozvláčnost je pro knihu vskutku charakteristická. Než dojde k nějaké katarzi a k rozhodnutí Grahama opustit Barbaru, uběhne nějaký čas. Poté je samotný děj o něco zajímavější, přesto se dostáváme do fáze, kdy děj vyloženě neeskaluje, ale spíše pluje. Jako čtenář pak musíte pouze zpovzdálí sledovat Grahamovu posedlost po zjištění, kolik měla Anna milenců, zda se s někým z nich stále schází a zda mu nezahýbá.


Po nějaké době začne být ústřední zápletka velmi repetitivní a autor se musí hodně snažit, aby dokázal nějak zaujmout. Samozřejmě více než samotný děj jsou zajímavější myšlenky a vnitřní pohnutky hlavního hrdiny. Přestože je téma i v dnešní době velmi aktuální (i přes fakt, že je kniha z roku 1982), může se zdát i těch 200 stránek jako velmi rozsáhlé dílo, které by si místy zasloužilo nějaké úpravy a zejména pokrácení.

Já sám se do budoucna chystám přečíst si knihu ještě jednou, protože věřím, že zrovna takovým typům knih musí člověk dát i druhou šanci, aby v nich objevil něco, co předtím mohl jednoduše přehlédnout. I tak se však jedná o zajímavý počin a věřím, že čtenářům, kteří hledají příběh o komplikovaných mezilidských vztazích, je kniha Než potkala mě přesně ta pravá.

◀ Hodnocení: 60 % 

Za recenzní výtisk děkuji Knižnímu klubu.

[Recenze] | Lukáš Vavrečka - Mesopotamis


Mesopotamis. Poslední bašta civilizace, která je donucena v povodí řek Eufrat a Tigris přežívat den za dnem. Město, jehož obyvatelé odmítli vymoženosti digitálního věku a rozhodli se říct pokroku "Ne". A pak je tu hodinář Noam Baars, který načerno prodává vyrobená telegrafická zařízení...

Noam Baars je člověk, který by nejspíš sám o sobě řekl, že zkrátka jen využívá příležitostí. Přivydělává si prodejem telegrafických zařízení, což je však ve městě Mesopotamis ilegální. Zároveň se během krátkého okamžiku vydává na dobrodružnou výpravu za záchranu celého města a jeho obyvatel.

Zcela upřímně jsem po přečtení anotace čekal od knihy něco zcela jiného. Nejde ani tak o zasazení či žánrové vymezení, to vše by bylo úplně v pořádku (respektive je v pořádku i tak). Kombinace alternativní budoucnosti a steampunku je osvěžující. Zároveň i svět, který odmítl výdobytky moderních technologií, je fascinující a myslím, že Lukáš Vavrečka se v tomto případě rozhodně vydal tím správným směrem.

Největší slabinou - a to zrovna tak velkou, že ovlivňuje celkový dojem z knihy - je však samotný autorův styl. Řekněme, že by se Mesopotamis mohlo skládat z lyrických (tedy víceméně popisných) a epických části. Problémem je, že zatímco epiky kniha přímo hýří, lyriky se jí nedostává. Velmi mi chyběly pasáže, které by mi přiblížily svět, ve kterém se děj knihy odehrává. Co konkrétně současné situaci předcházelo, jak lidé žijí, jestli mají nějaké motivy nebo zda opravdu město Mesopotamis a jeho obyvatelé spíše čekají na nevyhnutelnou zkázu.


Věřte mi totiž, prostředí a zasazení děje je to nejvíc uchvacující na celé knize. Proto mi nejde na rozum, proč se celou dobu soustředíme na hlavní hrdiny a proč mnohdy děj velmi trhaně skáče i v řádech několika hodin, aniž bych si mohl jako čtenář domyslet, co se během té doby událo. Právě ona občasná zkratkovitost je to, co knihu hodně sráží. Některé činy nejsem jako čtenář schopný pochopit, jsem čistě odkázaný na to, že tak se to zkrátka stalo.

Mesopotamis se přitom nečte nijak těžce. Děj právě docela svižně ubíhá, ale na úkor jisté logičnosti, smyslu nebo alespoň náznaku nějaké posloupnosti. I právě proto mi jako čtenáři bylo zcela jedno, zda se s hlavními postavami něco stane. S nikým z nich jsem nesdílel jejich motivy a cíle a přišlo mi, že většina z nich je v knize jen proto, aby si odbyli svoji předem napsanou roli. Což je veliká škoda.

◀ Hodnocení: 35 % 

Za recenzní výtisk děkuji autorovi knihy.