[RECENZE] | Blake Charlton - Čarotepec


Představte si svět plný knih a magických svitků. A podle toho, jak je dokážete číst a reprodukovat, jste schopni využívat magii. Představte si, že jste jeden z těch, co to nedokáží. Tak takhle přesně začíná příběh Nicodema Weala.

Na první pohled by se mohlo zdát, že Čarotepec je pouze další braková fantasy literatura. V některých chvílích tomu tak skutečně je, ale v těch dalších je to dílo, které oplývá  neskutečným potenciálem a originálním přístupem k pojetí mechanismů ve fantasy literatuře, navíc ve spojení s knihami a literaturou. Myšlenka, že ne všichni mágové s magickými schopnostmi jsou však schopni kouzlit, je velmi zajímavá a působí jako paralela například k lidem s dyslexií či dysgrafií.

Nicodemus Weal se zprvu představuje jako kakograf, tedy člověk, který má magický potenciál, ale nedokáže jej řádně využít. Později to vypadá, že by mohl svým způsobem vyvoleným, Alkyónem, zachráncem světa. Jenže velmi snadno může být i tím, který celý svět zničí. Právě díky tomuto rozcestí je po celou dobu v knize určité napětí a nic není úplně prvoplánové.


Pokud máte rádi konzervativnější fantasy literaturu plnou čarodějů, magie a fantaskních bytostí, je Čarotepec ideální čtení. Dobrodružství čiší z každé přečtené stránky. Škoda však je, že příběh končí dost otevřeně a český čtenář stále nemá možnost přečíst si v překladu další díl, který by mohl na mnoho otázek odpovědět. Čarotepce rozhodně doporučuji a budu jen doufat, že v budoucnu ještě narazím na další podobnou literaturu, při jejímž čtení budu prožívat tu správnou atmosféru.

◀ Hodnocení: 75 % 

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Laser.

[RECENZE] | Neuvěřitelná dobrodružství Sama Hollowaye + Noční hlídka


Rhys Thomas - Neuvěřitelná dobrodružství Sama Hollowaye

Sam Holloway je kluk, který vede docela normální (a tedy možná i nudný) život. Tedy počkat. Až na ty chvíle, kdy po večerech oblékne svůj hrdinský kostým a vydává se do ulic bojovat proti zločinu. Jeho kariéra superhrdiny se vyvíjí slibně a z každého kroku podniknutý proti nespravedlnostem, krádežím a zločinným lidem má větší a větší radost. Život se však Samovi najednou obrátí naruby, když potká Sáru...

Proklamovaný příměr, že se Neuvěřitelná dobrodružství Sama Hollowaye dají připodobnit komiksovému hrdinovi Kick-assovi, je více než trefný. Přesně stejný pocit jsem měl při poslechu audioknihy. Kombinace komiksů Kick-ass či Green Hornet je cítit i v této knize. Není však až příliš dětská, přímo naopak. Otevířá zajímavá témata jako život bez rodičů, vyrovnávání se se ztrátou někoho blízkého či vymanění se z životních stereotypů. Vyprávění tak přináší pěkný přesah, s kterým se může spousta mladých lidí ztotožnit.

Jan Meduna ve své roli Sama Hollowaye celkem překvapil svým nadneseným přednesem (zvláště v pasážích z pohledu Přízraka, Samova superhrdinského alter-ega) a tím, jak lehce jsem s ním do příběhu vplul a nechal se jím unášet. Přesto si vzhledem k věku hlavních hrdinů dokážu představit i mladšího vypravěče, jehož (mladší) hlas by mi k Samovi více sedl. Zvukový doprovod je zvolený vhodně a celkem dobře podtrhuje uvolněnou, ale na pozadí přitom vážnou atmosféru příběhu.
Pro pohodový poslech je audiokniha Neuvěřitelná dobrodružství Sama Hollowaye ideální, a to i pro dospělého posluchače. Vracet se k ní zřejmě znovu nebudete, ale aspoň chvíli vám příběh bude po doposlechnutí poslední kapitoly rezonovat v uších.

◀ Hodnocení: 70 % 



Sergej Lukjaněnko - Noční hlídka

Lukjaněnkův cyklus Hlídka a zejména jeho první díl Noční hlídka patří takřka mezi kanonické tituly fantastiky. Právě Noční hlídka jako představitel rusofilní fantasy literatury dokázala přitáhnout pozornost i západních čtenářů. Noční hlídka v základu představuje boj dobra a zla, světla a temnoty v té nejčistší možné podobě. Ve světě upírů, vlkodlaků a dalších tajemných bytostí. Ve světě Noční hlídky, která pozoruje počínání Temných a Denní hlídky, která kontroluje činy Světlých.

Na rusofilní fantastice vždy obdivuji onu ryzí surovost, s kterou je příběh odvyprávěn. Bez skrupulí, přikrášlování či náznaku nějakých zbytečných odboček. Naopak, přímočarý tah na branku a fokus na to, co je důležité. Sergej Lukjaněnko není výjimkou a pokud si odmyslíme všechny fantastické prvky, zbude opravdu příběh o boji dobra proti zlu, s kterým se téměř každý čtenář dokáže ztotožnit. Přesto je styl vyprávění o něco jiný, než je i český čtenář zvyklý, a proto může chvíli trvat, než se naladí na stejnou vlnu.

Výtky mám však k audioknižnímu zpracování. Hlas Jiřího Černého, který se k zasazení a stylu vyprávění takřka vůbec nehodí. Hned zpočátku jsem měl velmi velký problém se do audioknihy zaposlouchat právě skrz nesedící hlas. Co se týče způsobu načtení knihy Jiřím Černým, s tím takový problém nemám. Intonace v určitých pasážích sice byla z mého pohledu také trochu mimo, ale proti ní nemám zvláštní výhrady. Společně s nehodícím se výběrem hlasu souvisí i absolutně nepochopitelně zvolený hudební doprovod, který mnohdy velmi rušivě podkresluje právě čtené pasáže. Výběr zvukových kulis a jeho umístění je tedy za mne velmi nešťastné a při poslechu jsem si opravdu zoufal. A pokud by někdy platila poučka, že méně je více, je to právě v případě audioknižního zpracování Noční hlídky.

◀ Hodnocení: 50 % 


Za recenzní CD děkuji knihkupectví Kosmas.

[Recenze] | Pavel Bareš - Kronovy děti


Pavel Bareš a jeho Projekt Kronos se stali čistým zjevením na poli tuzemské fantastiky. Předně však nutno podotknout, že Projekt Kronos i Kronovy děti jsou více postapokalyptickým sci-fi než cokoliv jiného. A možná právě proto je to zjevení velmi příjemné, v poslední době nevídané a potěšující.

Nebudu zde předkládat útržky děje ani se jej pokoušet nějak sumarizovat. Přesně u tohoto typu literatury je nanejvýš důležité, aby měl čtenář před samotným čtením co nejméně informací a vodítek, které by ho nějak měly upozornit na to, co se bude v knize odehrávat. Platilo to u Projektu Kronos (kde byl člověk zprvu hodně zmaten, ale nakonec právě to dotvořilo chtěnou atmosféru), platí to i Kronových dětí, který je dokonce o něco objemnějším dílem než jeho předchůdce.

Kronovy děti docela plynule navazují na první díl. Pokud však uběhla nějaká doba od čtení Projektu Kronos, můžu jedině doporučit, abyste si jej znovu přečetli, než se do Kronových dětí pustíte. Pavel Bareš se v mnohých místech děje prvního dílu dotýká a staví na jeho základech, takže je důležité znát kontext a celé pozadí různých událostí.

Co je u postapokalyptické literatury opravdu kruciální a co se podle mě autorovi povedlo skvěle, je atmosféra. Velmi oceňuji, že se Pavel Bareš za každou cenu nesnaží do knihy nacpat nějakou akci (i když té je v knize také dostatek), ale spíše se zaměřuje na správné tempo či náladu, kterou lze z řádků vycítit. Důraz je kladen především na hlavní hrdiny, jejich problémy a odkrývání jejich světlých i temných stránek (a u některých z nich dokonce i zajímavé minulosti). V tomto ohledu jsou Kronovy děti skvělým příkladem, jak celkem pomalu  avšak přesto poutavě  držet čtenáře v šachu a předkládat mu střípky skládačky tak, aby na konci zalapal po dechu, když ji poskládá celou. Bezmoc, vztek, napětí, nenávist, pomsta... Je zde všechno, co byste měli chtít, aby vás svět projektu Kronos opět pohltil.


I u Kronových dětí však můžeme dojít k tomu, že moc všeho někdy škodí. Otázkou tedy zůstává, zda by si některé pasáže nezasloužily pevnější ruku redaktora a jestli je opravdu nutné u velké části dialogů používat výpustky (neboli trojtečky), které po určité době působí repetetivně a uměle. Nebo zda by na příklad kapitola s názvem Fantomová bolest, která představuje jakousi zvláštní etudu, měla mít skutečně rozsahem třicet stran, když se již po deseti stran čtení autor víceméně opakuje.

V konečném důsledku jsou popisované příklady nedostatků pouze malým zlomkem v porovnání s tím, čím Kronovy děti ve skutečnosti jsou. A to důstojným pokračováním, který není o nic horší než první díl a který nabízí parádní atmosféru i dostatek akce pro to, aby byl čtenář napnutý většinu času a měl po právu strach o to, co se na dalších stránkách může stát s jeho oblíbenou postavou.

◀ Hodnocení: 80 % 

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Host.

[Recenze] | Giovanna & Tom Fletcher - Dcera života


Být poslední holka na zemi není žádný med. Samé příkazy, nákazy a rozkazy, jen abyste zůstali naživu a odvedli svoji práci - znovu vzkřísit lidské pokolení a přinést na svět další ženské potomky. Na světě se totiž už žádné holčičky nerodí. Eva je jedinou šancí na záchranu lidstva.

Dystopická Dcera života představuje svět bez rodících se žen, kde jedinou příležitostí, jak znovu obnovit ženský rod tak, aby kompletně nevymřel po přeslici, je dívka Eva. Jako jediná dívka, která se jako zázrakem narodila v době, kdy se rodili samí chlapci, má tak výsadní a zcela ojedinělé postavení. Jenže i to přichází s určitou cenou. Eva žije v nejvyšší budově a je přísně střežena. Její nejbližší společnicí je holografická projekce Holly, virtuální dívka, která je ovládána přísně vybranými chlapci. A do jednoho z nich se Eva i přes veškeré zábrany zamiluje.

Svět, ve kterém se čtenář ocitá, je technologicky velmi vyspělý, ale zároveň zaostalý. Dělí se na chudé a ty, kteří mají moc. A čeká, až mu Eva porodí prvního ženského potomka po velmi dlouhé době. Okolí je popsaný velmi povrchně a kniha se spíše zaměřuje na vnitřní pohnutky Evy a vztah mezi Evou a Bramem, který ovládá hologram dívky Holly. Budující se vztah mezi Evou a Bramem je popisován podrobně a zároveň dostatečně čtivě s různými zápletkami, jež příběh dobře obohacují.


Vzhledem k věkovému doporučení jsou dějové zápletky a příběh samotný celkově jednodušší a přímočařejší. Přesto dostatečně atraktivní na to, aby se čtenář do příběhu ponořil a vychutnal si jej plnými doušky. Vztah mezi Evou a Bramem není ani popisován nijak pateticky, přesto natolik důvěryhodně, že jsou veškeré Bramovi oběti a činy pochopitelné. Dokonce mu čtenář podvědomě drží palce, ať veškeré jeho záměry vyjdou tak, jak Bram chce. Boj proti systému je napínavý a každou stránkou akčnější.

Lze jen doufat, že i další díly budou pokračovat ve stejném duchu. A také doufat, že Eva s Bramem nakonec najdou k sobě cestu nehledě na veškeré překážky, které mezi ně kdokoliv postaví.

◀ Hodnocení: 70 % 

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Slovart.

[3x RECENZE] | Umění války + Postava ve stínu + Strážci Aquaterry


Trojlístek knižních mini recenzí.

▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰


Sun C' - Umění války - komiksová adaptace


Komiksová adaptace Umění války je zdařilým dílem, které věrně čtenáři přibližuje veškeré náležitosti, které by měl nejen válečník zohlednit při nadcházející bitvě. Kniha je také odrazovým můstkem v nynější době, například v oblasti vrcholného managementu, vedení firem apod. Tato komiksová adaptace umění války přibližuje líbivým způsobem. Nijak okleštěným, ba naopak. Komiksová forma dává této knize a jejímu vyprávění nový rozměr a čtenář si tak dokáže vyprávění s pomocí ilustrátora Pata Katze živě představit.

◀ Hodnocení: 80 % 

Za recenzní výtisk děkuji Knihy Dobrovský.


▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰



John Bellairs - Postava ve stínu





Druhý díl série Lewis Barnavelt se stejnojmenným hlavním hrdinou přináší další fantaskní dobrodružství oplývající záhadami a tajemstvími a na Lewise opět čeká nový nepřítel. Bohužel, druhý díl je značně slabší než jeho předchůdce. Postava Lewise se během celé knihy takřka nevyvíjí, hlavní zápletka je vyřešená během chvíle a čekáme na ni velmi dlouho. První polovina knihy je nezáživná a rozhodně by bylo třeba ji oživit nějakou akcí. Zároveň je příběh velmi prostoduchý a naivní, což lze přičíst i době, kdy byla kniha napsána (polovina 70. let minulého století).

◀ Hodnocení: 40 % 

Za recenzní výtisk děkuji Knihy Dobrovský.


▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰




Bernd Perplies & Christian Humberg - Strážci Aquaterry





První díl série Strážci Aquaterry přináší mix fantasy a sci-fi vyprávění, přitom se jeho příběh odehrává na planetě Zemi. Má to zhruba všechno, co byste od takového mixu chtěli - všemožné rasy obývající Zemi a mluvící různými jazyky, hoverboardy a další technologické vychytávky. Chvílemi to funguje dobře, chvílemi naopak ne. Místo označení Young Adult na obálce bych se klonil k označení Middle Grade literatura vzhledem ke stáří hlavních hrdinů. Bernd Perplies mne dokázal připoutat se svojí sérií Věk magie, počátek této série mne však tolik neuhranul. K postavám jsem si nevybudoval žádný vztah a příběhem jsem pouze lehce proplouval bez většího zájmu, což je škoda.

◀ Hodnocení: 60 % 

Za recenzní výtisk děkuji Knihy Dobrovský.

[Recenze] | Gwenda Bond - Stranger Things: Temný experiment


Seriál Stranger Things je velkým a zprvu jistě i nečekaným fenoménem. Kombinace retra 60. a 70. let minulého století se záhadnými a nadpřirozenými prvky byla očividně trefa do černého. Po třech sériích se čeští diváci dočkávají i knižního doplňku s příběhem, který nás zavede do minulosti. Tam, kde to všechno začalo.

Na počátku byla Terry. Holka, která se dostane jako dobrovolník na experimentální výzkum. Sice náhodou, ale platí dobře, takže je to výhra pro obě strany. Postupně s dalšími svými kamarády podstupuje čím dál tím tajuplnější a částečně i děsivější pokusy, ve kterých hrají hlavní roli drogy a halucinogenní látky. A taky nadpřirozené schopnosti.

Temný experiment v sobě nese jednu nespornou výhodu. Nese na sobě značku oblíbeného seriálu a dějově odkrývá alespoň trochu to, co chtějí všichni jeho fanoušci vědět - co a jak bylo na začátku toho všeho. Jako prequel funguje Temný experiment dobře a přináší vyprávění o začátcích celého experimentu. Tajemnou atmosférou tento příběh oplývá zhruba stejně jako seriál, feeling pozdních 60. let je cítit, jen toho napětí a hrůz narozdíl od seriálu nelze čekat tolik. Místo toho, abychom četli o Demogorgonovi a o přecházení na druhou stranu, se dozvídáme více o ústřední postavě Terry, z níž se (a již od počátku to každý čtenář bude tušit) vylíhne matka Jedenáctky.


Čtení Temného experimentu příjemně ubíhá. Seriáloví fanoušci jistě zhltnou knihu na jeden zátah v honbě za odhalením skutečností, co stálo na počátku experimentu. Kniha si může získat i ty čtenáře, kteří se na seriál ještě vůbec nepodívali. Funguje sama o sobě. Některé lidi může tedy povzbudit si seriál pustit a nasát tu pravou retro temnou atmosféru.

Temný experiment však nenabízí nic speciálního. Kromě popisu samotného experimentu a zjištění, jak vše začalo, se nedočkáme ničeho zásadního. Akce je pomálu a vše nejdůležitější autorka předestře až v poslední třetině knihy. Je také velká škoda, že asi ani nedočkáme výcviku Jedenáctky, protože kniha končí ve chvíli, kdy je jako malá holčička Terry odebrána právě pro účely experimentu. To by zrovna pro fanoušky seriálu byl lepší materiál ke zpracování. Přesto je pěkné nahlédnout pod pokličku a mít knihu jako doplněk k fenoménu seriálu Stranger Things.

◀ Hodnocení: 60 % 

Za recenzní výtisk děkuji Knihy Dobrovský.

[Recenze] | Eoin Dempsey - Růže bílá, černý les


Téma druhé světové války by se mohlo zdát již vyčerpané. A ono možná taky trochu je, jenže ne každá kniha popisuje životní příběhy lidí z té druhé strany. Právě proto dokáže tento příběh oslovit a užít si jej i zkušenější čtenář.

Edice světový bestseller přichází s dalším velkým románem. Růže bílá, černý les je přesně ten typ literatury, ke které si dokáže najít cestu velké množství čtenářů. Svým tématem zasáhne kdekoho. Franka, dříve Němka oddaná nastupujícímu režimu, se v roce 1943 po všech uplynulých hrůzách již nemá vůli žít. Před samotným sebevražedným aktem však v lesích nalezne muže v uniformě Luftwaffe, z kterého se vyklube spojenecký voják. Franka se tak musí rozhodnout, zda zůstat věrná režimu, nebo zraněného vojáka zachránit.

Růže bílá, černý les není autorovým prvním románem. S podobnou tematikou sepsal již například knihu s názvem Finding Rebecca, jež se věnuje persekuci židů. I z toho důvodu je příběh tohoto románu plynulý, čtivý a nelze říci, že by někde přímo drhl. Již od prvních stránek čtenáře pohltí a drží s jistotou zajímavého čtení. A je tomu tak. Velmi často se spolu s hlavní hrdinkou Frankou ohlížíme zpětně do minulosti, kdy se Hitler pomalu, ale jistě dostává k moci a kdy Berlínem pochodují desítky tisíc německých vojáků či příslušníků SS. Právě tyto části jsou v konečném důsledku mnohem hodnotnější a zajímavější než pasáže z přítomnosti, kdy jde "pouze" o záchranu přeživšího vojáka spojeneckých sil.


Je velmi snadné prožívat skutky hlavní hrdinky jakožto člověka, který procitl a sundal si růžové brýle s očí. Růže bílá, černý les skvěle popisuje vnitřní pohnutky Franky nejen zprvu obdivovat režim a velmi zapáleně na něm participovat, ale také odklon a zhnusení nad společností, která je schopná uchýlit se k čím dál častějším masovým vraždám. Takto román funguje opravdu skvěle. O něco méně funguje příběhová linie z přítomnosti, kdy by na rozvinutí nějakých hlubších vztahů - a zejména konce - bylo potřeba pár desítek stran navíc. Přesto je Růže bílá, černý les čtením, které si užijete. Budete zčásti napnutí, zčásti smutní. Ale nakonec spokojení.

◀ Hodnocení: 80 % 

Za recenzní výtisk děkuji Knižnímu klubu.