[Recenze] | Pavel Bareš - Kronovy děti


Pavel Bareš a jeho Projekt Kronos se stali čistým zjevením na poli tuzemské fantastiky. Předně však nutno podotknout, že Projekt Kronos i Kronovy děti jsou více postapokalyptickým sci-fi než cokoliv jiného. A možná právě proto je to zjevení velmi příjemné, v poslední době nevídané a potěšující.

Nebudu zde předkládat útržky děje ani se jej pokoušet nějak sumarizovat. Přesně u tohoto typu literatury je nanejvýš důležité, aby měl čtenář před samotným čtením co nejméně informací a vodítek, které by ho nějak měly upozornit na to, co se bude v knize odehrávat. Platilo to u Projektu Kronos (kde byl člověk zprvu hodně zmaten, ale nakonec právě to dotvořilo chtěnou atmosféru), platí to i Kronových dětí, který je dokonce o něco objemnějším dílem než jeho předchůdce.

Kronovy děti docela plynule navazují na první díl. Pokud však uběhla nějaká doba od čtení Projektu Kronos, můžu jedině doporučit, abyste si jej znovu přečetli, než se do Kronových dětí pustíte. Pavel Bareš se v mnohých místech děje prvního dílu dotýká a staví na jeho základech, takže je důležité znát kontext a celé pozadí různých událostí.

Co je u postapokalyptické literatury opravdu kruciální a co se podle mě autorovi povedlo skvěle, je atmosféra. Velmi oceňuji, že se Pavel Bareš za každou cenu nesnaží do knihy nacpat nějakou akci (i když té je v knize také dostatek), ale spíše se zaměřuje na správné tempo či náladu, kterou lze z řádků vycítit. Důraz je kladen především na hlavní hrdiny, jejich problémy a odkrývání jejich světlých i temných stránek (a u některých z nich dokonce i zajímavé minulosti). V tomto ohledu jsou Kronovy děti skvělým příkladem, jak celkem pomalu  avšak přesto poutavě  držet čtenáře v šachu a předkládat mu střípky skládačky tak, aby na konci zalapal po dechu, když ji poskládá celou. Bezmoc, vztek, napětí, nenávist, pomsta... Je zde všechno, co byste měli chtít, aby vás svět projektu Kronos opět pohltil.


I u Kronových dětí však můžeme dojít k tomu, že moc všeho někdy škodí. Otázkou tedy zůstává, zda by si některé pasáže nezasloužily pevnější ruku redaktora a jestli je opravdu nutné u velké části dialogů používat výpustky (neboli trojtečky), které po určité době působí repetetivně a uměle. Nebo zda by na příklad kapitola s názvem Fantomová bolest, která představuje jakousi zvláštní etudu, měla mít skutečně rozsahem třicet stran, když se již po deseti stran čtení autor víceméně opakuje.

V konečném důsledku jsou popisované příklady nedostatků pouze malým zlomkem v porovnání s tím, čím Kronovy děti ve skutečnosti jsou. A to důstojným pokračováním, který není o nic horší než první díl a který nabízí parádní atmosféru i dostatek akce pro to, aby byl čtenář napnutý většinu času a měl po právu strach o to, co se na dalších stránkách může stát s jeho oblíbenou postavou.

◀ Hodnocení: 80 % 

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Host.

Autor článku: EclecticGuy

Sdílej

Přečtěte si taky

Předchozí
Next Post »