[Rozhovor] | Peter May - Trilogie z ostrova Lewis

Rozhovor

Peter May

Konečně přicházím se slibovaným rozhovorem. A jak jsem dřív slíbil, tak i plním - rozhovor přináším psanou formou i v audio podobě. To abyste se všichni přesvědčili, jak je moje angličtina strašná a jak úžasný a srozumitelný projev má Peter May. Dopředu upozorňuji, že vím, že jsem mluvil blbosti a použil nesmyslné fráze, ale tréma je bohužel tréma, tak mi to promiňte a raději si přečtěte rozhovor v psané formě :) Rozhovor je přeložen z odposlechu a mnohdy volně ;)

Mohl byste mi říct něco o sobě, vlastními slovy? Vaše koníčky, zlozvyky a podobně?
Svůj život - svůj pracovní život - jsem začal jako žurnalista. Stal jsem se televizním scénáristou. Pak jsem z televize odešel, abych se začal naplno věnovat psaní románů. A to už dělám posledních deset patnáct let. Mým koníčkem je nejspíše hudba, protože když jsem byl ještě puberťák, hrál jsem v kapele. A to až do mých dvaceti let. A pokud bych si měl přát jiné povolání, byla by to dráha hudebníka.

A jaký žánr jste hráli? Byl to rock?
Byl to mix soulu a rocku. Byla to sedmičlenná skupina s dechovou sekcí. Já hrál na klávesy.

Jak jsem zjistil a sám jste to řekl - pracoval jste jako žurnalista a pak jste začal psát knihy. Kde byla ta hranice, kdy jste si řekl "Stop, chci tvořit něco nového. Na vyšší úrovni."? Zejména co se týče psaní knihy.
Vždy jsem chtěl psát knihy. To jsem chtěl dělat už od samého začátku, ale je velmi těžké se psaním živit. Proto jsem se stal žurnalistou. Psát pro televizi je velmi lukrativní, proto pro mě bylo těžké ke konci odejít od tak dobře placené práce a stát se spisovatelem. Zprvu jsem chtěl psát příběhy, které by čtenáře bavily a pak, jak jsem dokončil sérii čínských thrillerů, jsem chtěl napsat něco hlubšího, něco víc filozofického. Něco o lidských vlastnostech, a proto jsem napsal Skálu [v originále The Blackhouse]. A to změnilo můj přístup k psaní tak, že pracuji s odstupem od žurnalistiky.

Upřímně, když jsem začal číst Skálu, očekával jsem jen kriminální román. Ale pak jsem si říkal "Co to sakra čtu?". Byla to směsice kriminálního románu, psychologických záležitostí a také propracované psychologie hlavních postav. Bylo to pro mě dost překvapující. Byl Váš plán psát takto již od začátku? Nebo byl plán psát Skálu jako kriminální román a pak jste si uvědomil, že by z toho mohlo být mnohem víc?
Myslím, že na začátku jsem začal psát jednoduchý kriminální román. Ale jak jsem v mysli příběh rozvíjel, vyhledával podklady a taky jel zpět navštívit ostrovy povykládat si s tamními lidmi... jak jsem tohle udělal, postavy v mé hlavě rostly, staly se více komplexní a uvědomil jsem si, že ten skutečný příběh je ten, který se odehrává na pozadí. Ne to vyšetřování, ale ten příběh v pozadí. Dětské roky hlavních hrdinů, když byli na základní škole, když byli puberťáky. Tak se kniha stala komplexnější, víc psychologická takovým způsobem, že to dostalo i mě, jakožto spisovatele. Tak se stala takovou, jaká je.

Na co se můžeme my - čtenáři - těšit? Co nyní píšete? Jaký kousek?
Právě jsem dopsal novou knihou s názvem Runaway, která je založena na malé epizodě z mého života, když jsem byl puberťák a utekl z domova se svým kamarádem ze skupiny z Glasgow do Londýna. Nechali jsme dopisy pro rodiče a naše kamarády. Byla to největší zkušenost v mém mladém životě a vždy jsem chtěl sepsat příběh, kde by stejné postavy o padesát let později podnikly opětovnou cestu. Samozřejmě to potřebovalo důvod a motivaci pro to to udělat. A já tohle dal dohromady ve své nové knize. Je to příběh, který se zčásti odehrává v roce 1965 a z druhé části v roce 2015 a popisuje tak stejné postavy s padesátiletým odstupem.

A poslední otázka: Co si myslíte o Brně? Byl jste tu někde? Například na Petrově nebo Špilberku? Měl jste tu možnost?
Neměl. Celý den jsem natáčel dokument pro Českou televizi. Vzali mě na různá místa - do nákupního centra a pak jsme šli do whisky pubu na oběd a tam jsme taky natáčeli. Byl to úžasný pub, kde měli fantastickou škálu skotských whisky. Pak jsme zamířili k jezeru, myslím někde na jihu Brna. Je to umělé jezero, dříve to byla řeka. Bylo to asi 30 nebo 40 minut jízdy... Ale neměl jsem šanci vidět Brno. Včera jsme dorazili pozdě večer, dnes jsem celou dobu natáčel a zítra v sedm hodin ráno odjíždíme. Jednoho dne bych se rád vrátil, protože co jsem viděl, vypadá Brno jako krásné město.

To je vše. Děkuji Vám za Váš čas.
Nemáte vůbec zač.

Rozhovor v audiu:


Co myslíte? Chtěli byste více takových rozhovorů? Pokud ano, neváhejte mi dát vědět! :)

Autor článku: Vojtěch Hamerský

Sdílej

Přečtěte si taky

Předchozí
Next Post »

1 komentářů:

komentářů
27. července 2014 16:05 delete

Vďaka za rozhovor, na jeho čítaní som bola tiež v Brne a pôsobil na mňa mimoriadne sympaticky, som rada, že som sa prostredníctvom tvojho rozhovoru mohla o ňom dozvedieť ešte niečo viac :).

Reply
avatar