[Recenze] | Eric Powell - Goon 1 + Goon 2

Zombíci, , bitky, přestřelky a skvělá kresba, to je Goon


Roku 2012 Comics Centrum přišlo s dalším komiksem. Jen se potvrdilo to, že lidi z tohoto komiksového nakladatelství umí vybírat kousky, které čtenáře - a zejména pak komiksové faoušky - zaujmou. Tenkrát se vytáhli s Goonem: Nic než utrpení. O rok později zaplavil knihkupectví i druhý díl s podtitulem Mé vražedné dětství. Oba komiksy mají hodně co nabídnout.


Zombík, kam se podíváš

Eric Powell se svým prvním Goonem, který nese název Nic než utrpení, přináší příběh, jenž je zasazen do jednoho malého městečka. To je plné zombíků a jiných monster, kteří se chtějí podrobit celé město a jeho již tak dost vystrašené obyvatele. V tom jim však úspěšně brání Goon a jeho parťák Franky, dvojice opravdu jako vystřižená z nějakého groteskního komiksu. Goon, svalovec, který nejde pro ránu (ať už pěstí, sekerou, kladivem či čímkoliv jiným, co má zrovna po ruce) daleko je typ člověka, za něhož mluví činy. Drobný Franky je oproti němu větší kliďas a když má možnost, snaží se z problému nějak vybruslit, lépe řečeno vykecat. Jestliže ale musí, popadne nejbližší kvér a kulky sviští z jedné strany na druhou.
A tito dva hrdinové stojí proti páterovi monster, vůdcovi všech příšer, jež město západně od Lonely Street okupují. Není to vůbec jednoduché. Někdy vyhrává páter, mnohdy zase Goon s Frankym. Jedno je však jisté - při každé akci, kdy se tyto dvě strany střetnou, se odehrává spousta bitek a je prostor pro mnoho vtipných momentů a nevzejde z toho Nic než utrpení.

Zvrácený vtip, ostrá slova

Čtenáře, kterému se dostane komiks do rukou, zaujme hned krásně barevná obálka, na níž Goon seká zombíkovi hlavu a Franky střílí z kulometu. Už to dává tušit, že Goon: Nic než utrpení nebude oplývat nijak poklidným příběhem. Zároveň však na příběhu není nic zvláštního, je dokonce tak prostoduchý, až je to skoro škoda.
Člověka tak spíše uhrane kombinace různých prvků, které se v komiksu pojí dohromady, než samotný příběh. Ten ani příběhem jako takovým není. Komiks obsahuje hned několik minipříběhů, které na sebe volně navazují a dávají tak dohromady jeden větší. Přičemž hlavní myšlenkou je jen a pouze boj proti páterovi monster a jeho přisluhovačům.
Ona kombinace však uchvátí člověka mnohem víc. Směs zvráceného vtipu, ostrých slov a perfektní kresby je tím hlavním, co na komiksu čtenář ocení. V jednu chvíli doprovází Goona a Franka temné, atmosférické prostředí, v tu další se pak mydlí s nepřáteli hlava nehlava, kulky sviští, sekery lítají, rány pěstí padají na ksichty všech zombích ksindlů. Karta se vzápětí obrací, když si Powell udělá z příběhu ještě větší srandu a nasazuje do hry svůj specifický humor.
A tahle těkavá látka je přesně to, co Goonovi nejvíce sedí. Je také víc než vhodné, že je komiks určen pro čtenáře starší šestnácti let. I když je Goon napsán a nakreslen vyloženě v humoristickém duchu, stále se tu najdou temné scény, jež nejsou pro nevyzrálé čtenáře přizpůsobeny. Pro ty starší, kterým se však komiks podaří ukořistit, bude Goon: Nic než utrpení pastvou pro oči.

Vzpomínky na minulost

Ve druhém díle s podtitulem Mé vražedné dětství Goon a Franky opět zabraňují všelijakým monstrům, aby ohrožovala město a udržují je za Lonely Street. Powell však navíc přimíchává další ingredienci - Goonovy vzpomínky na jeho dětství. Jak se vlastně stal Goonem, jak ho znají nyní? Co tomu předcházelo? To vše se čtenář s pomocí těchto střípků dozví. A možná i něco navíc.

Stejný základ, nové příběhy

Goon: Mé vražedné dětství pokračuje prakticky ve stejném duchu jako jeho předchůdce. Powell do osvědčené směsi však přidává něco navíc - útržky Goonových vzpomínek, které z druhého dílu Goona dělají malý deník, který popisuje hromotlukovo dětství. Autor tak druhý díl krásně oživuje a není to pouze vtipný komiks plný bitek a hlášek. Stává se tak ponurejším a vážnějším.
Druhý Goon se tak rázem dostává do zvláštní rovnováhy mezi peprným vtipem a smutnou vážností. A je velmi podivuhodné sledovat, jak tyto dva aspekty soupeří o místo na výsluní. V jednu chvíli vítězí autorův vtip, v té následující se otěží ujímají Goonovy vzpomínky.
Těchto retrospektivních chvil sice není tolik, aby si uzurpovaly vládu po celou dobu komiksu, ale je jich tam tak akorát, aby celý díl značně oživily. Samozřejmě Powell stále zůstává u svého zvráceného humoru, akčních bitek a ostré mluvy. A právě to z Goona dělá to, co na něm čtenáři budou milovat.
První i druhý díl Goona má v sobě jedinečnou atmosféru a společně s umně vyvedenou kresbou přinášejí člověku prožít velký čtenářský/komiksový zážitek. Stačí se pouze pohroužit a vychutnat si všechny barvičky, tahy společně s textem v bublinách. Jen do toho. A pak spolknete tu cihlu, to vám povídám!!

Za poskytnutí recenzních výtisků děkuji nakladatelství Comics Centrum.

Komiksy lze koupit v e-shopu nakladatelství Comics Centrum.


> ZDROJE: Obr. 1 | Obr. 2

Autor článku: Vojtěch Hamerský

Sdílej

Přečtěte si taky

Předchozí
Next Post »