[Recenze] | Kir Bulyčov - Osada


Osada je kniha, kterou si u nás čtenáři mohli poprvé přečíst již v 80. letech pod názvy „Slyšel jsem Zemi“ a „Země je příliš daleko“. Minulý rok však nakladatelství Triton knihu vydalo v jednom celku v překladu Konstantina Šindeláře, navíc upravený dle autorovy finální verze díla. Český čtenář si tak může opět přečíst něco z východní produkce.

Kniha vypráví příběh osady, v níž žijí lidé. Osady na neznámé planetě kdesi ve vesmíru, kde je nebezpečí na každém kroku. Obyvatelé se tedy musí mít na pozoru, neboť pokud chtějí přežít a dostat se odtud pryč, nemohou se vystavovat zbytečnému riziku. Nachází však doba, kdy je nutné vyslat výpravu do hor, kde se nalézá transportní loď plná zásob. A z těchto zásob obyvatelé osady vyžijí dalších několik měsíců. A tak se stane, že se tři hlavní hrdinové románu - Oleg, Dick a Mariana - vydávají na výpravu za kořistí.

Pokud mohu ze svých dosavadních seznámení s ruskými autory soudit, má jejich tvorba jistá specifika, minimálně na poli fantastiky. Za prvé je to jistá strohost. I Kir Bulyčov určitým způsobem čtenáři předkládá příběh bez nějakého velkolepého úvodu, přílišným popisům krajin či postav se zas tolik nevěnuje. Místo toho se však zajímá o přiblížení hrdinů jako skutečných lidí s opravdovými problémy, kteří jsou vystaveni krizovým situacím. Což je zkrátka jiný přístup, než využívá většina novodobých autorů ze západu produkující mainstreamové záležitosti.


Kniha jako taková je rozdělena do dvou částí (přesně tak, jak původně kniha vyšla ve dvou svazcích). Ta první se primárně zaměřuje na popis života v osadě a samotnou výpravu k transportní lodi za zásobami. Druhá vypravuje o tom, jak na planetu dorazí další lidé - vědci - a jak se obyvatelé osady snaží s těmito lidmi spojit, aby se dostali pryč z této nehostinné planety.

Přiznám se, že v první polovině jsem mírně tápal. Zvyknout si na styl Bulyčova, jako i dalších východních autorů, je vždy záležitost pár desítek stran. Pokud se do knihy nedostanete, bude to škoda. Má totiž své kouzlo, i přes ten suchý rozjezd, během dalších stran se totiž rozběhne a vy se začnete dozvídat víc a víc informací o tom, jak dlouho tu obyvatelé osady už zhruba jsou, co mají v plánu, jak toho chtějí dosáhnout a podobně. Je trochu škoda, že jsou to většinou kusé informace, stroze podané, ale na druhou stranu si tak ponechává jistý kus záhadnosti.


Druhá polovina pro mě byla rozhodně snesitelnější. Jakmile se na scéně objeví vědecká výprava ze Země, za níž se snaží mladí vyslanci dostat, kniha dostává ten správný rytmus. Je o mnoho živější a pro mnoho čtenářů jistě stravitelnější, neboť se zde již tolik nerozebírají různé filozofické myšlenky. Kniha jako celek je rozhodně hodna pozornosti všem čtenářům, kteří by si rádi přečetli nějakou vyspělejší sci-fi literaturu, jež nabízí i zajímavý přesah. Staňte se tedy i vy na chvíli obyvatelem Osady.

◀ Hodnocení: 100 % 

Za poskytnutí knihy k recenzi děkuji překladateli Konstantinu Šindelářovi.

V případě, že Vás kniha zaujala, neváhejte se podívat na stránky nakladatelství Triton.

Autor článku: Vojtěch Hamerský

Sdílej

Přečtěte si taky

Předchozí
Next Post »

2 komentářů

komentářů
18. února 2016 16:00 delete

Hmmm, nad touto knihou už nejakú chvíľu rozmýšľam.

Reply
avatar
17. srpna 2016 20:47 delete

Děkuji za připomenutí tohoto díla. Četl jsem někdy v roce 89´ jako jednu z prvních mých scifáren. Tehdy pod názvem Slyšel jsem Zemi a Země je příliš daleko z edice Saturn. Už si moc nevzpomínám o co tam šlo, ale dojem to zanechalo do dneška. Jsem rád, že knížka neupadla v zapomenutí a i dneska si nachází svoje čtenáře. Snad budu mít někdy možnost poděkovat panu Juhaňákovi za jeho, podle mého názoru, velice obdivuhodnou nakladatelskou činnost. Recenze se mi dobře četla a zcela souhlasím s myšlenkou, že styl psaní Východu se odlišuje od novodobé produkce a rozhodně stojí za to prokousat se pár desítkami stran nejen díla Bulyčova, ale třeba i Strugackých, Běljajeva, Parnova a v neposlední řadě i Žemajtise.

Reply
avatar