Tak trochu šílení kombinují několik normálních prvků
Spousta lidí o sobě prohlašuje, že jsou normální, ale lze to s jistotou tvrdit? Každý z nás je totiž svým způsobem šílený, ať už si to uvědomuje či ne. V některých situacích vybočuje z řady, překvapuje, šokuje, zkrátka dělá něco nenormálního. To samé platí pro hrdiny povídek Jefferyho Deavera.
V nejnovější Deaverově knize čtenář najde celkem třináct povídek rozličných délek, různého pojetí a přístupů, všelijakých zápletek a nečekaných rozuzlení. Avšak i přes to, že se mnohdy některé povídky od sebe diametrálně odlišují, mají společnou jednu věci - téma šílenosti. A to v jakékoliv podobě, i pouhými náznaky, šílenost se může pouze skrývat a jen mírně vystrkovat růžky jako nějaký nečinný pozorovatel.
Chytlavé a bláznivé
Pokud se pomocí Tak trochu šílených čtenář poprvé seznámí s Jeffery Deaverem, je to asi ta nejlepší volba. Přeci jen, i povídky leccos o autorovi napoví, a když je jich třináct, to už pomalu bude člověk znát autorův život i pozpátku. Co se nedá Deaverovy upřít, je jeho styl. Nedalo by se přímo říct, že je přímo specifický, jenž po přečtení několika stránek – nevěda, co čte - čtenář pozná a vzkřikne „to je jasnej Jeffery Deaver!“. Je však snadno zapamatovatelný a ve všech povídkách stejný.
Autor používá jednoduchý jazyk, nic nekombinuje a nepoužívá zbytečně moc odborných termínů. V kombinaci s dobrými popisy a věrohodnými dialogy vzniká zaručeně chytlavá směs. Každá z povídek má různou délku, jedna je krátká, druhá zase delší. Vesměs jsou stavěny na rychlém a nečekaném rozuzlení a koncipovány tak, aby měl čtenář možnost zaťukat si na čelo nad počínáním hlavního hrdiny, co že to provádí za šílenost.
Na povrchu rozdílné, v jádru stejné
V každé povídce objevují jiní hrdinové, jiné případy, prostředí, rozuzlení. K ději jako takovému autor přistupuje pokaždé různě, proto se opravdu vyplatí přečíst si každou z nich, protože vždy dokáže něčím překvapit. I když je však halí plášť rozdílnosti, ve svém tvrdém jádru jsou stejné. Pokaždé dochází k rychlému zvratu a vyřešení, což je vzhledem k délkám povídek až závratně rychlé. Je to zejména vidět u kratších textů, jakými jsou například povídky Hra, Usmíření, Nekrolog či Fanda.
Tyto povídky jsou vystavěné dobře. Mají spád, jsou čtivé. Stránky tedy ubíhají, jako když bičem mrská, avšak znenadání - během několika stránek - tu čtenář zažije nečekané vyvrcholení a konec. Působí to značně nepřirozeně. Na druhou stranu to tak mají všechny tyto kratší povídky, což tedy lze považovat za Deaveryho spisovatelský úzus.
Tak trochu šílení si jinak vedou skvěle, jedná se o knihu, která je vhodná pro velký okruh čtenářů a je jisté, že hlavními úspěchy u lidí jsou autorovy čtivé, chvílemi vtipné texty plné neobvyklých scénářů a postupů.
Název: Tak trochu šílení
Autor: Jeffery Deaver
Originál: Grand Central Publishing, 2014
Česko: Domino, 2014
Formát: 640 stran, hardback
Překlad: Jiří Kobělka
Obálka: Radek Urbiš
Tagy: Humor, Crime
> ZDROJ(E): Domino (obálka) | DeviantArt (obrázky)
> RECENZNÍ VÝTISK: Za recenzní výtisk pro napsání recenze děkuji nakladatelství Domino.