[Zápis] | Den nepřečtených knih 2014

Den nepřečtených knih 2014


Včerejšek byl Dnem nepřečtených knih, který uspořádal tým Martinusu. Já se rozhodl se zúčastnit s cílem dočíst minimálně jednu knihu. Jak se mi to povedlo se můžete dozvědět v článku.




Startuji jedině v poledne

Ráno jsem většinou dost nepoužitelný. Když jedu třeba do práce nebo do školy, tak jsem natolik probuzen, že si v MHD dokážu číst, ale když jsem o víkendu doma a nikam nemusím, tak na čtení vůbec nemám po ránu sílu. Proto je pro mne nejlepší začít až kolem poledne, kdy moje mozkové závity a šedé buňky již fungují na plné obrátky.
A právě tehdy jsem začal žhavit Facebook, sledovat událost Den nepřečtených knih 2014 a vytahovat svoji načatou knihu Síť přízraků, sedmou knihu ze série Kladivo na čaroděje, ze které jsem měl přečtených pouhých 30 stran. Ihned jsem se pustil do čtení.
Po pár stránkách stran čekuji Facebook a zjišťuji, že je vyhlášena soutěž - vyfotit místo, kde nejraději čtu. Jednoduchost sama, zvedám se z křesla, trochu místo činu naaranžuji a jdu na věc. Cvak. Fotka pořízena, hážu ji na Instagram i na zeď události. Easy jako facka!


Novou knihu, prosím!

Navečer úspěšně dočítám Síť přízraků a pár minut špekuluju, co si vybrat z nepřečtených knih dál. Je večer, deštivo a tak mi zrak asi podvědomě - sám od sebe - sklouzne ke knize Asylum od Madeleine Rouxové. Říkám si, to asi nebude náhoda. Beru knihu do rukou a nořím se do příběhu. Po první dvacítce stránek je tu další soutěž - vyfoť selfie s právě (nepře)čtenou knihou. Ďábelsky se usměju na knihu a ta, pokud by mohla, by bezbranně a uťápnutě vzkřikla něco jako "pomoc...".
Beru foťák do své pracky, knihu do druhé, trochu ji nakláním pod roztodivným úhlem a sám se tak trochu prohnu. Počkat... ještě pořádný creepy face by to chtělo. Našpulím rty, rozevřu je od sebe a natočím, aby byl efekt mimořádný. Cvak! Je to tam, ještě hezký filtr, aby to bylo řádně hororový. Hážu na Instáč a na zeď události. Přitom si samozřejmě ze sebe nezapomenu udělat prd... srandu, protože vtípky - to je moje!



S dobrým pocitem v srdci se opět začtu, na devadesáté stránce končím a jdu o tom napsat čtenářský deník. Připojím opět vtipnou narážku na to, že se musím tímto hororovým čtivem připravit na pořádný horor, který od zítřka se školou nastane. Určitě všechny pobaví, že ano!

Závěr největší

Mé fotky se těší velké oblibě. Každou chvíli mi svítí mobil s upozorněním z instáče, facebook kypí upozorněními, jak jsou moje fotky strašně cool. A moje ego je kdesi na večerním nebi, neviděno, ale přesto cítím jeho všudypřítomnost.
A to je ode mne vše. Pokud chcete, tak mi napište, co jste za včerejšek přečetli Vy a klidně sem hoďte i odkaz na Vaše pořízené fotky ;)

Autor článku: Vojtěch Hamerský

Sdílej

Přečtěte si taky

Předchozí
Next Post »