Zobrazují se příspěvky se štítkemZápis. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemZápis. Zobrazit všechny příspěvky

[Zápis] | Den nepřečtených knih 2014

Den nepřečtených knih 2014


Včerejšek byl Dnem nepřečtených knih, který uspořádal tým Martinusu. Já se rozhodl se zúčastnit s cílem dočíst minimálně jednu knihu. Jak se mi to povedlo se můžete dozvědět v článku.




Startuji jedině v poledne

Ráno jsem většinou dost nepoužitelný. Když jedu třeba do práce nebo do školy, tak jsem natolik probuzen, že si v MHD dokážu číst, ale když jsem o víkendu doma a nikam nemusím, tak na čtení vůbec nemám po ránu sílu. Proto je pro mne nejlepší začít až kolem poledne, kdy moje mozkové závity a šedé buňky již fungují na plné obrátky.
A právě tehdy jsem začal žhavit Facebook, sledovat událost Den nepřečtených knih 2014 a vytahovat svoji načatou knihu Síť přízraků, sedmou knihu ze série Kladivo na čaroděje, ze které jsem měl přečtených pouhých 30 stran. Ihned jsem se pustil do čtení.
Po pár stránkách stran čekuji Facebook a zjišťuji, že je vyhlášena soutěž - vyfotit místo, kde nejraději čtu. Jednoduchost sama, zvedám se z křesla, trochu místo činu naaranžuji a jdu na věc. Cvak. Fotka pořízena, hážu ji na Instagram i na zeď události. Easy jako facka!


Novou knihu, prosím!

Navečer úspěšně dočítám Síť přízraků a pár minut špekuluju, co si vybrat z nepřečtených knih dál. Je večer, deštivo a tak mi zrak asi podvědomě - sám od sebe - sklouzne ke knize Asylum od Madeleine Rouxové. Říkám si, to asi nebude náhoda. Beru knihu do rukou a nořím se do příběhu. Po první dvacítce stránek je tu další soutěž - vyfoť selfie s právě (nepře)čtenou knihou. Ďábelsky se usměju na knihu a ta, pokud by mohla, by bezbranně a uťápnutě vzkřikla něco jako "pomoc...".
Beru foťák do své pracky, knihu do druhé, trochu ji nakláním pod roztodivným úhlem a sám se tak trochu prohnu. Počkat... ještě pořádný creepy face by to chtělo. Našpulím rty, rozevřu je od sebe a natočím, aby byl efekt mimořádný. Cvak! Je to tam, ještě hezký filtr, aby to bylo řádně hororový. Hážu na Instáč a na zeď události. Přitom si samozřejmě ze sebe nezapomenu udělat prd... srandu, protože vtípky - to je moje!



S dobrým pocitem v srdci se opět začtu, na devadesáté stránce končím a jdu o tom napsat čtenářský deník. Připojím opět vtipnou narážku na to, že se musím tímto hororovým čtivem připravit na pořádný horor, který od zítřka se školou nastane. Určitě všechny pobaví, že ano!

Závěr největší

Mé fotky se těší velké oblibě. Každou chvíli mi svítí mobil s upozorněním z instáče, facebook kypí upozorněními, jak jsou moje fotky strašně cool. A moje ego je kdesi na večerním nebi, neviděno, ale přesto cítím jeho všudypřítomnost.
A to je ode mne vše. Pokud chcete, tak mi napište, co jste za včerejšek přečetli Vy a klidně sem hoďte i odkaz na Vaše pořízené fotky ;)

[Knižní týden #2] | Peter May - Trilogie z ostrova Lewis | Report z autorského čtení (22.7. 2014)

Report z autorského čtení Petera Maye (22.7. 2014)

22. červenec byl den D. Den, který mi zase o něco málo změnil život a rozšířil mé obzory. Nebyla to jen účast na jednom autorském čtení, ale super příležitost potkat autora, jehož kniha se mi dost líbila a možnost říct mu to osobně. Po absolvování autorského čtení s Peterem Mayem jsem se zatvrdil v tom, že je potřeba chodit víc na takových akcí, protože vlijí člověku novou krev do žil.

Dechberoucí od začátku až do konce

Autorské čtení Petera Maye v Brně se odehrálo v divadle Husa na provázku na Zelném trhu) a jeho začátek byl naplánován na 19:00 hod. Svoji účast jsem potvrdil týdny dopředu tím, že jsem si tuto akci zapsal do diáře a nic na světě mne nemohlo připravit o tento zážitek. Na poslední chvíli se k mé maličkosti přidala i Cecilka a my tak stanuli těsně před devatenáctou hodinou na prknech Husy.
Ještě před samotným začátkem jsem se potkal s Petrou Plevovou z nakladatelství Host, aby mi v rámci Knižního týdne s Peterem Mayem obdarovala Skálou i Mužem z ostrova Lewis. Tak trochu jsme pokecali o nedávno zveřejněné audioukázce k připravované Téměř ctihodné lize pirátů a následně se odebrali zabrat místa.
Jak už u velkých akcí bývá, nelze vše naplánovat, aby to fungovalo jako švýcarské hodinky, tudíž se Peter May dostavil na pódium pár minutek po plánovaném oficiálním začátku, oslnil všechny zářivým úsměvem a českým "Ahoj". Prý se naučil asi ještě šest či sedm českých slovíček, ale v tu chvíli se na ně nerozpomenul (ale já mu věřím).
Poté autor v krátkosti představil knihu, ze které bude předčítat. Jeho výběr nebyl nijak překvapivý - pro své předčítání si zvolil Skálu, přesněji celou druhou kapitolu. Přítomní si mohli užít Mayovu směsici britské a skotské výslovnosti a zároveň přejíždět očima český text knihy na plátně za ním.
Zhruba po čtyřiceti minutách předčítání, během něhož se Peter May obdivuhodně ani jednou nenapil (a maximálně třikrát se přeřekl), usedl za stolek společně se svým mluvčím a čekal na dotazy z publika. Jestli mohu posoudit, zájem po informacích byl dostatečný. Nejvíce dotazů však překvapivě padalo z oblasti jazykové - Jak je na tom nyní jazyk gaelic, který Peter May ve Skále použil? Jaký je o tento jazyk zájem? Pak také dotaz od čtenářky maminky, pro koho je Trilogie z ostrova Lewis určena? Ona maminka si zjistila typického čtenáře Pratchettových knih, ale typického čtenáře Mayových knih nikde nezjistila.
Další dotaz směřoval na autorovu další krimi sérii z čínského prostředí. V návaznosti Peter povyprávěl veselou historku, kdy byl při své první návštěvě Číny čestným hostem jednoho vysoce postaveného policisty a ten ho zavedl do značně luxusní restaurace. Na otázku, zda Peter May má rád čínskou kuchyni, odvětil "že ji miluje". Na ten popud tedy přinesli hostitelův oblíbený pokrm. Talíř plný fritovaných štírů. Peter May měl to štěstí, že měl tu čest ochutnávat jako první. Po ochutnání byť pouze jediného štíra věděl, že toto rozhodně nebude jeho oblíbené jídlo. Poslední dotaz se týkal plánovaných filmů podle Trilogie z ostrova Lewis, které připravuje BBC. Mayova představa o obsazení byla značně strohá, ale Fin by podle něho mohl klidně hrát Ewan McGregor (a jeho volbu mu rozhodně schvaluji!).
Poté se přešlo k podpisům. Byl jsem velmi trpělivý a když jsem zrovna přišel na řadu, jeden z organizátorů prohlásil, že se odebereme jinam, protože na pořadu je čtení dalšího autora. Inu, nedalo se nic dělat. Čekal jsem. Připadal jsem si trochu jako lovec, který se žene za svou kořistí. Lov to byl nakonec úspěšný a také značně vtipný.
Při předávání propisky jsem Peterovi Mayovi úplně krásně vyspelloval moje jméno. Jenomže všudypřítomný hluk překazil mé plány s "půjde to jako po másle". A tak se chvíli ve Skále místo Vojta skvělo Vojda. Uznám, že "tý" a "dý" zní podobně, když vám dalších 30 lidí cinká skleničkami a hlaholí seč to jde. Peter však neváhal a briskně chybu opravil, nyní je z písmene hezký mutant - něco mezi D a T. Muže z ostrova Lewis již autor podepsal bez problémů.
Na můj dotaz, zda by nebyl ochoten se mnou udělat po podepisování rozhovor o zhruba pěti otázkách, mi odvětil "Yes, sure" (typický slušně vychovaný anglán). Moje srdce plesalo radostí a malém mi vyletělo z hrudi. A jelikož se již předčítalo, neměli jsme kam moc jít. Organizátor nám nabídl jednu technickou místnost (s největší pravděpodobností vedle dámských záchodků - dle Cecilky), kde jsem Petera Maye řádně vyzpovídal. Divil jsem se, že mé angličtině se vší tou trémou rozuměl, ale troufám si tvrdit, že oba jsme si rozuměli dokonale.
Se super pocitem, zkušenostmi a zážitkem na celý život jsem s Cecilkou odcházel z Husy a měl velkou chuť skákat tři metry do vzduchu. Úterní večer tak nemůžu hodnotit méně jak epický či legendární. A já doufám, že se Peter May v budoucnu do Brna opět vrátí, protože je to super pohodový člověk s úsměvem na tváři, který si zaslouží co nejvíc čtenářů.
Ještě jednou děkuji Cecilce za asistenci (občasné podržení věcí a hlavně fotografování, sice mám na fotce s Peterem zavřené oči, ale i tak moc děkuji!!).

[Report] | Noc literatury 28.6. 2014

Noc literatury 28.6. 2014

V sobotu 28. června se v Brně konala Noc literatury, kdy město doslova hořela slovem. Dovolte mi alespoň ve stručnosti sepsat, jak jsem tento večer strávil a které přednášky jsem navštívil.





Knižní trh a tři "přednášky"

Na Noc literatury jsem byl domluvený s kámoškou, takže po setkání jsme ihned vyrazili na Trh knihou, který se konal na nádvoří Domu pánů z Kunštátu. Pultíky tu měly některé antikvariáty i nakladatelství (třeba Jota, Host, Baobab apod.). Zde jsem ukořistil jednu pěknou knížečku, leč později jsem zjistil, že patří do série. Každopádně si ji rád přečtu a doufám, že se mi bude líbit.
Poté jsme se odebrali do Spolku, nedaleké kavárny, kde jsme poseděli do doby než začne další program, který nás zajímal - poslechový pořad Jana Rejžka v budově Českého rozhlasu mi tak trochu otevřel oči, protože jsem vůbec nevěděl, že se některé básně dají tak krásně zhudebnit (například skupina Flamengo a jejich album Kuře v hodinkách je úplně super na poslech). Vydrželi jsme zhruba do poloviny, poté jsme se přesídlili do Paláce šlechtičen, kde Irena Dousková předčítala ze své knihy Medvědí tanec.
Autorka dokáže skvěle předčítat a mám takový dojem, že kdybych si četl knihu jen tak, tak mnoho věcí nebude znít tak vtipně, když je četla ona. Rozhodně se přimlouvám, aby Irena Dousková Medvědí tanec načetla jako audioknihu!
Asi po hodině krásného předčítání jsme se opět vydali do budovy Českého rozhlasu, kde měli autorské čtení autorské duo Němec & Němec. Tedy Ludvík a Jan Němcovi. Abych se přiznal, více mne zaujala četba otce, Ludvika Němce. Text, který si vybral, mi něco řekl, kdežto předčítaný text Jana Němce mne tolik nezasáhl. Přesto jsem si autorské čtení užil a tak trochu mě mrzelo, když jsem musel s kámoškou na autobus, který ji měl odvézt domů.
Byl to povedený večer, mohlo se z něj vytřískat mnohem víc, ale na to bude určitě čas příští rok :)