[Recenze] | Haruki Murakami - Spánek

Povídka jako analýza člověka, který nemůže usnout

Haruki Murakami je celosvětově uznávaný autor, který kombinuje proudy východu i západu, dívá se na věci pod jiným úhlem pohledu a přivádí tak na svět díla, která dokáží lidem vyrazit dech. A s velkou pravděpodobností tak učiní i Spánek.


Spánek beze spánku

Spánek začíná slovy "Je to už sedmnáct dní, co nemůžu spát.". Okamžitě si člověk řekne "Proč?". A to je jeden veliký důvod, proč se do četby pustit. Zároveň taky pěkný kus umění od Murakamiho, když dokáže čtenáře přitáhnout jednou jedinou větou, kteroužto by mohl prohodit kdokoliv v jakékoliv knize a nevzbudit přitom takový zájem.
Žena, která má tento "handicap" (uvozovky vysvětlím na řádcích níž) je obyčejnou manželkou a matkou, jejíž dosavadní život prožíval v pořádku a harmonii. Ale dnem, kdy přestala spát, se jí onen život změnil. Přičemž, jak ona sama dodává, nejedná se o žádnou nespavost, nýbrž spíše stav bdělosti nebo nepotřebu spánku. Zdá se to šílené, ale v tomto já hlavní představitelku plně chápu. Ne, že bych se s ní dokázal ztotožnit, ale občas mám také problém usnout. Nepřipisuji to však nespavosti, avšak spíše jakémusi procitnutí, mozek stále pracuji na plné obrátky, tělo leží v klidu, ale je v jakémsi podivném napětí.

Moje stávající nespavost je ale něco jiného. Naprosto jiného. Teď prostě jen nemůžu spát.
- s. 8
A stejně tak se to stane i hlavní hrdince. Při prvním dni, kdy nemůže usnout, je natažená na posteli a podivný chlapík jí polívá nohy proudem vody, který nemá konce. Přitom se ale žena nemůže hýbat, je ve zvláštní strnulé póze. Od toho dne svým způsobem procitne. Ne na chvíli, ale na pořád. Vidí a všímá si toho, čeho předtím nikoliv. Například svého manžela má sice ráda, ale přesto na něm shledává chyby (zejména na jeho zevnějšku) a připouští, že ani neví, jak si ho vlastně mohla vzít.
Hlavní hrdince se tímto otevřely oči. Z ničeho nic má také plno volného času, který většinou tráví doma čtením Anny Kareniny (a to hned několikrát za sebou) a pojídáním čokolády. Člověk si říká, zda by v takové situaci nevyužil čas rozumnějším způsobem, avšak matka-manželka čerpá ze čtení slavného ruského románu plno informací a pokaždé v knize najde něco nového a zásadního, co jí ovlivňuje. Možná to je také Murakamiho menší agitka za to, aby si lidi našli více času na čtení? Proto nelze brát ženin "handicap" jako handicap, ale jako možnost prozřít a využít všeho, co je k dispozici.

O smrti a další filozofické úvahy

Neuměla bych to dost dobře vysvětlit, ale cítila jsem, že si chci dát pořádně do těla, abych ze sebe mohla cosi dostat pryč. Dostat pryč. Ale co vlastně? Chvilku jsem nad tím přemýšlela. Co to vlastně chci dostat pryč?
- s. 46
V celé povídce je plno neznámých. Což vůbec ničemu nevadí, ba naopak - dělá to příběh mnohem víc tajemnější, přitažlivější. Zkrátka jde o pohled do mozku jedné ženy a stejně jako není mozek zcela vědecky prozkoumán, nelze vše vysvětlit i v tomto příběhu.
Kniha je krátká, 80 stran nejsou pro správného čtenáře žádným oříškem a tak bude mít Spánek přečtený za hodinku, či hodinku a půl. Osobně jsem si vychutnával každé Murakamiho napsané slovo a tak mi kniha dělala společnost krásné tři hodiny. Zejména také proto, že obsahuje plno zajímavých filozofických myšlenek, nad nimiž je možné se zastavit a zamyslet se. Některé si může člověk zodpovědět bez problému, na další bez problémů nalezne vícero odpovědí a nad ostatními mu zbude pouze přemýšlet a odhadovat, jak to autor vůbec myslel.
Velké slovo tu má také zpracování. Ilustrace Kat Menschik jsou jedním slovem úchvatné a skvěle zapadají do depresivního/fantaskního/podivného Murakamiho vyprávění. I ony samy mají ten prazvláštní nádech, kterým oplývá celá kniha, tudíž nejenom že se tyto dvě části navzájem doplňují, ale vytváří také dvojnásobnou porci jedinečného zážitku.

Možná, že je smrt něčím úplně něčím jiným než nějaký spánek - že je spíš nekonečně hlubokou a bdělou tmou, zrovna takovou, jako je ta, kterou mám právě před očima.
- s. 70
Poslední věc, kterou shledávám na knize zvláštní, je to, že se čtenář po celou dobu nedoví jméno ani hlavní hrdinky, ani jména jejího muže a dítěte. Což přidává příběhu na tajuplnosti. Spánek je krátký příběh, za to však komplexní, který zároveň přináší otázky, na něž ne vždy existují jednoznačné odpovědi. Tuto knihu doporučuji všemi deseti, neboť se jedná o úžasný čtenářský zážitek.









Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji e-shopu Dobré knihy.

Knihu lze koupit na e-shopu Dobré knihy.

Autor článku: Vojtěch Hamerský

Sdílej

Přečtěte si taky

Předchozí
Next Post »

8 komentářů

komentářů
6. prosince 2014 17:07 delete

Sice Murakami není můj top autor (a to jsem japanofil, takže japonské autory hltám opravdu hodně!), nicméně na Spánek jsem hrozně zvědavá, stejně jako na The Strange Library. :3 Skvělá recenze! :)

Reply
avatar
6. prosince 2014 20:04 delete

Tohle vypadá hodně dobře! Asi i prubnu :)

Reply
avatar
6. prosince 2014 21:03 delete

Pokud je knížka skvělá, tak si zaslouží dlouhou recenzi i když má málo stran. Vypadá to opravdu dobře, mě nejvíc dostalo to krásné zpracování. Asi se po ní podívám. :-)

Reply
avatar
8. prosince 2014 11:57 delete

Murakamiho miluju, takže na Spánek určitě dojde řada. I když mě pořád odrzuje ten rozsah, mně je strašně líto dávat peníze za tak tenkou knihu když vím, že bych mohla mít nějakou, která mi vydrží na dýl :D Ale zase... je to Murakami. A ty ilustrace jsou krásný :) Recenze taky moc hezká :)

Reply
avatar
10. prosince 2014 20:52 delete

Děkuji. Na Murakamiho Knihovnu se taky chystám (možná to bude má další kniha od něho, po které sáhnu). U mě se stává čím dál favorizovanějším autorem a ze srdce mu tu nobelovku za literaturu přeju :)

Reply
avatar
10. prosince 2014 20:52 delete

Zpracování je opravdu luxusní. Stejně tak příběh. Rozhodně stojí za zkoušku :)

Reply
avatar
10. prosince 2014 20:53 delete

Jo. Taky mi to přijde jako menší "plýtvání" dát peníze za tak krátkou knihu, když můžu mít za stejné peníze delší. I když myslím, že u Murakamiho bych klidně udělal výjimku :) Děkuji.

Reply
avatar