[Recenze] | Peter May - Šachové figurky

Před zakončením série je nutno rozehrát ještě jednu partii

Trilogie z ostrova Lewis Šachovými figurkami končí. Co Fina ještě do té doby čeká a nemine? Jedno je jisté - začne vyšetřovat nový případ a bude se muset opět postavit své minulosti čelem. Tentokrát je do toho více než zapletený jeho starý kamarád z dětství, jenž z úspěšného kluka vyrostl v tajemného pytláka.













Když Fin s Piskořem naleznou na dně vyschlého jezera letadlo, ani za nic na světě by bývalého policistu nenapadlo, že je uvnitř mrtvý jejich kamarád z dětských let, Roddy. Od té doby se však vztah, který by se dal po dlouhé době mezi Finem a Piskořem opět označit za přátelský, změní. Piskoř není k nalezení a stává se tak automaticky podezřelý z Roddyho vraždy. Fin se i přes to, že již není součástí policie, vydává pátrat po stopách vraždy dávno minulé. Netuší ale, kam ho až zavedou.

Detektivní aspekt není ten hlavní

S Finem Macleodem se čtenář setkává potřetí a naposledy. Je to rozloučení, které nijak sérii neshazuje, v klidu si drží svůj průměr. Peter May navíc Šachové figurky koncipuje trochu jinak než předchozí díly, tudíž lze v jeho díle opět nalézt něco nového, i když to hlavní zůstává stejné. To, co se nemění, je totiž zavedená kombinace detektivky a psychologického příběhu podtržená dobrým vyprávěním ze strany Petera Maye. Ten opět využívá svého vypravěčského umu a nabízí tak knihu plnou barvitých popisů okolní přírody.
Díky tomu se i Šachové figurky stávají v trilogii knihou, jenž čerpá ze své temné podstaty, nasává energii a vytváří ponurou atmosféru, která pak formuje celý příběh. I nyní je Finův případ v lecčems naturalistický, lidský a pro člověka tak hodně blízký. Zvlášť, když je zatížen svými osobními problémy, které se mnohdy týkají jeho minulosti.
A právě o ní se Peter May v Šachových figurkách dost často opírá. Vzpomínky Fina Macleoda tu dostávají dost prostoru na to, aby se čtenář s bývalým policistou zase o něco sblížil a poznal kus jeho minulosti, která je též temná a bez skrupulí. Přesto jsem hltal stránku za stránkou, a to zejména z důvodu celého kontextu. Chtěl jsem vědět, co přesně se stalo mezi Finem a Piskořem. Jak do toho přesně zapadá Roddy. Zda má Piskoř s Roddyho smrtí něco do činění. Otázky se zprvu kupily jedna na druhou, ale postupně po vrstvách odpadávaly.
Zdálo se mi však, že detektivní linka šla až příliš do pozadí a Finovy vzpomínky si uzurpovaly až moc velký prostor. Rovnováha byla z předchozích dílů byla pryč, místo toho se z detektivky primárně stal sociologicko-psychologický román s prvky detektivního příběhu, což je od původního konceptu trochu mimo. Samotný závěr knihy byl zrychlený, naproti tomu, jak se zbytek nesl v docela poklidném duchu. Přišel mi jaksi useknutý, nedotažený, ale přesto důstojný. Zasloužil by si trochu rozvinout, ale i tak jsem si jej vychutnal a byl jsem rád, že jsem si mohl tuto trilogii přečíst.

Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji nakladatelství Host.

Knihu lze koupit v e-shopu nakladatelství Host.

Autor článku: Vojtěch Hamerský

Sdílej

Přečtěte si taky

Předchozí
Next Post »

3 komentářů

komentářů
20. ledna 2015 20:14 delete

Povedená recenze, kniha mě zaujala a velmi uvažuji, že si ji přečtu.

Reply
avatar
21. ledna 2015 11:53 delete

Děkuji :) Jinak určitě doporučuji celou trilogii, je to opravdu dobré čtivo.

Reply
avatar
22. ledna 2015 3:45 delete

Od autora jsem nic nečetla, ani nevím proč, ale z té tvé recenze mě to celkem láká (ač mi to přijde jako taková chladná kniha bez špetky srdce :D)

Reply
avatar