Zobrazují se příspěvky se štítkemManga. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemManga. Zobrazit všechny příspěvky

[Recenze] | Tite Kubo - Bleach 4: Quincy Archer Hates You


Bleach 4 za svými třemi předchůdci pokulhává

V pořadí již čtvrté pokračování legendární mangy, ve kterém se čtenář mimo jiné setká s novým přítelem ve zbrani a naopak také se svým potenciálním nepřítelem. Díl, s nímž se lze místy opět z plných plic zasmát a v němž se skrývá dalších pár desítek máchnutí mečem, přivede nejednoho čtenáře do varu.

V pořadí již čtvrté pokračování legendární mangy, ve kterém se čtenář mimo jiné setká s novým přítelem ve zbrani a naopak také se svým potenciálním nepřítelem. Díl, s nímž se lze místy opět z plných plic zasmát a v němž se skrývá dalších pár desítek máchnutí mečem, přivede nejednoho čtenáře do varu.
Ičigovi je špatně z toho, když se dozví, že do jeho města má přijet natáčet známá hvězda duchařské TV show, která je nyní v Japonsku velmi oblíbená. Don Kanondži (japonská verze krotitele duchů) je se svým pořadem slavný a nijak se to nesnaží tajit. Právě naopak, svou extravagantností se snaží zaujmout víc a víc televizních diváků a získat tak větší sledovanost. Všichni Ičigovi přátelé se společně s jeho rodinou natáčení nemohou dočkat a štvou Ičiga tím, že se mu každou chvíli svěřují, jak Dona Kanondžiho a jeho pořad milují. Hlavní hrdina se natáčení z donucení zúčastní a rázem zjišťuje, že to není všechno, co mu otráví jinak běžný den.
Don Kanondži se rozhodl odstranit ducha, který sídlí v prostorách staré nemocnice. Netuší ovšem, že to, co údajně straší v nemocnici, je takzvaný demi-hollow, neboli duše mezi pluskem a hollow. Tyto duše jsou většinou svojí myslí a myšlenkami připoutány k nějakému předmětu či budově a nechtějí ho/jí opustit.
Vše by snad dopadlo v pořádku, kdyby se přičiněním krotitele duchů z demi-hollow nestal hollow celým svým bytím a nezačal tak ohrožovat všechny účastníky natáčení, včetně Ičigových přátel a jeho rodiny. Mladík se tak opět musí vrhnout do krutého boje a porazit krvežíznivého hollow. A co víc, do města přichází tajemná postava, která má podle všeho schopnosti sběrače duší a myslí si, že Ičigo neodvádí svoji práci zas až tak dobře.

Bleach 4 nesoucí název Quincy Archer Hates You je bezpochyby další porcí humoru, akce, napětí i emocí. Kombinace všeho, co se najde a ladí to spolu. Počátek dílu je vesměs humorný, o což se zasloužil především Kon, jemuž Tite Kubo dává - téměř ihned po jeho objevu - prostor pro one man show. Malý plyšový medvídek tak odvádí to, co se od něj očekává - hraje svoji repliku, výborně baví a přímo se hodí ke krátkým, ale za to pozitivně a šíleně nabitým scénám.
Atmosféra se opět sestává z toho nejlepšího, co může Tite Kubo nabídnout. Mix vtipných momentů s akcí je zde v jednu chvíli více než dost. I samotný souboj padne na úrodnou půdu, i když je o něco kratší než třeba Ičigův poslední. Čtenář je i v tomto případě vystaven jistému napětí, neboť nová postava nedoceňuje Ičigovu práci sběrače duší a dává mu tak jasně najevo, že obarvený chlapec není na post sběrače duší dost dobrý.
Tite Kubo odvádí dobrou práci, prakticky se téměř nic nemění, jen právě dějově je Bleach 4 o něco slabší v porovnání s předešlými díly, do nichž do toho dokázal napasovat víc a přitom nepřekročil žádnou neúnosnou mez. Psychologie postav ustoupila do pozadí, nahrazují ji vtipné dialogy a oddechová dějová linie. Tentokrát ze svého standardu autor trochu slevil, konec však čtenářovi napovídá, že to s příštím dílem zase rozjede ve velkém stylu, jaký je pro něj typický.

Název: Quincy Archer Hates You
Autor: Tite Kubo
Série: Bleach #4
Originál: Shueisha, 2002
Česko: Crew, 2012
Formát: 192 stran, paperback
Překlad: Anna Křivánková
Obálka: Tite Kubo


> K NALEZENÍ: Fantasya
> ZDROJ(E): Crew (obálka)
> NAPSÁNO PRO WEB: Fantasya
> RECENZNÍ VÝTISK: Za recenzní výtisk pro napsání recenze pro web Fantasya děkuji nakladatelství Crew.

[Recenze] | Tite Kubo - Bleach 3: Memories in the Rain


Oko za oko, zub za zub. Tak zní hlavní motto komiksu Bleach 3

A je tu v pořadí třetí díl nesoucí opět poetický název - Memories in the Rain, Vzpomínky v dešti. Co všechno by se mohlo myslet těmi vzpomínkami a jakým způsobem zemřela Ičigova matka, se sice nedozvíte, ale to je právě o důvod víc, si i další díl přečíst, a to nejlépe jedním dechem.

Již uplynulo šestnáct let od doby, kdy zemřela Ičigova matka. Každý rok jde jeho rodina uctít památku této ženy na hřbitov, kde je pohřbena. Tento rok však není jako ty ostatní, protože z poklidného výletu na hřbitov se pro některé členy rodiny stává noční můra. A jedním z nich je i Ičigo Kurosaki. Chlapec, který si myslí, že to on zavinil smrt své mámy.
Během návštěvy hřbitova se však něco stane. Něco, co nikdo dosud netušil. Objevuje se hollow, o jehož příchodu dorazilo oznámení pozdě, a tak nemá Rukia s Ičigem dostatek času nějakým způsobem zareagovat. A nyní, v ohrožení hollow, vyplouvají na povrch šestnáct let staré vzpomínky v plné míře a vše se v průběhu nelítostného boje začíná pěkně vybarvovat.

Se třetím dílem začíná Bleach nabývat konkrétních rozměrů, u kterých v budoucnu nejspíše zůstane. A to zejména v podobě dlouhotrvajících, krvavých, srdcervoucích a tím pádem emocionálně vyčerpávajících soubojů. Čtenáři se dočakjí boje na víc než polovinu knihy, a to je manga série teprve na začátku s nějakým podřadným hollow, který zabíjí na vlastní pěst. Tite Kubo také odhaluje další stránku Ičigovy osobnosti - a tou je zranitelnost, hlavně co se týče své rodiny. S tím souvisí to, že působí i celý tento díl svým způsobem jiný, protože vše je kresleno z jiného úhlu pohledu, než jaký autor používal u dvou předchozích dílů.
Bleach 3 proto obsahuje hromadu smutku, ponurosti, citových pohnutek a emocionálních výkyvů. Místo obvyklých vtipů, které jsou jinak snad na každé druhé stránce - a vyskytují se i zde, ale ne v tak hojné míře -, se prožívá Ičigův nynější stav, během něhož se musí chlapec vzepřít a podstoupit souboj s hollow.

Člověk nemůže rozhodně čekat, že každý díl se bude zabývat Ičigovým školním životem či jeho vtipnými chvílemi s rodinou, přičemž si sem tam zabije nějakého toho hollow. Spíše by to mělo být naopak. Největší část bude v sérii zastoupena všemožnými souboji, jak je tomu již v tomto díle, a okrajově se dotkne chlapcových radostí, strastí a obtíží. Memories in the Rain tedy připravují a hlavně navnazují (jelikož toto nepochybně a zdaleka nebylo to nejlepší Ičigovo vystoupení v roli sběrače duší) na další díly, ve kterých budou čtenáři svědky dalších takovýchto soubojů.
Co by se dalo tomuto dílu vytknout, je rozhodně přespřílišné tlačení na pilu ze strany autora. Nad hrdinskostí, která nezná při souboji na hřbitově snad žádných hranic, se lze místy opravdu pousmát. Nad takovou mírou klišé, jež obsahuje v dnešní době téměř každý hollywoodský mainstreamový film… Přesto je však třetí díl z této série jiný a zajímavý a byla by věčná škoda si ho jen díky pár přepáleným místům nepřečíst.

Název: Memories in the Rain
Autor: Tite Kubo
Série: Bleach #3
Originál: Shueisha, 2002
Česko: Crew, 2012
Formát: 192 stran, paperback
Překlad: Anna Křivánková
Obálka: Tite Kubo


> K NALEZENÍ: Fantasya
> ZDROJ(E): Crew (obálka)
> NAPSÁNO PRO WEB: Fantasya
> RECENZNÍ VÝTISK: Za recenzní výtisk pro napsání recenze pro web Fantasya děkuji nakladatelství Crew.

[Recenze] | Tite Kubo - Bleach 2: Goodbye Parakeet, Goodbye My Sista


Tite Kubo se do toho v Bleachi 2 opřel. A není to tak hezké, jako Rukia na obálce


Legendární manga Bleach se v českém vydání objevila v podobě dalšího dílu, který příznivce komiksů ve východním stylu nepochybně potěší a zahřeje u srdce. A to nejenom díky tomu, že se tento fenomén vydává v češtině (i to je však důvod ke skákání do vzduchu radostí), ale také proto, že příběh začíná nabírat obrátky.

Ičigo má již na kontě jednoho zabitého hollow, ale práci je nutné vykonávat zodpovědně, a tudíž je naprosto zřejmé, že v blízké budoucnosti dojde ještě k mnoha bojům, které bude potřeba vyhrát. A protože chlapec nevykonává obyčejnou práci jako třeba kominíci nebo učitelé, ale žije jako sběratel duší, problémy se dostavují celkem často. A další z nich přijde vcelku brzo, dá se říci ihned.
Tentokrát je do souboje zapleten i Jasutora Sado, neboli Chad, jak mu všichni říkají, s jeho záhadným společníkem papouškem. I zde však platí heslo: není papoušek jako papoušek. A aby toho nebylo málo a bylo to pořádně šílené čtení, jak se na Bleach sluší a patří, tak dojde při nakupování duševních pilulek pro Ičiga k problému. Ty Rukia koupila, aby Ičigo mohl dostat svoji duši z těla ven bez její pomoci. Co se však může stát, když Rukia obdržela duševní pilulky z vadné zásilky?

Další pokračování jednoho velkého kultu, při jehož čtení se lidé nesmírně pobaví a zároveň uspokojí své potřeby po násilí, krvi, urážlivých hláškách vyřčených s jasným úmyslem rozzuřit protivníka na nejvyšší míru a v neposlední řadě i po emocích. Tahle bláznivá jízda, kdy si při čtení v mnohých místech člověk připadá pod vlivem nějakých psychotropních látek, začíná v bodě A a v bodě B rychlostí blesku končí.
Bleach, tentokrát s názvem Goodbye Parakeet, Goodbye My Sista, se jeví jako nanejvýš vhodná odpočinková četba, když není co číst a máte chuť se unášet světem plným podivností a rychlých zvratů. Objevují se zde různé typy pasáží, které střídají jedna druhou - ze začátku to může být nelítostný boj, který se náhle promění v komickou situaci, jež se následně změní ve vážnou. Příběh jezdí jako na horské dráze, kdy čtenářům Tite Kubo ve správném poměru předkládal pokaždé to, co zrovna chce.

Bleach staví na dvou základních prvcích, a to jsou akčnost a vtip. Autor je zvládá korigovat svými kresbami bravurně a teoreticky by nemusel nic dalšího přimíchávat. Kde by ale nyní tato série byla, kdyby se zakládala pouze na nesmyslných a dlouhotrvajících "rubačkách" a do toho by se vklínily vtipné momenty? Oproti předchozímu dílu není Bleach 2 již tak pomalý, ba naopak, akce přibývá a stoupá strmě vzhůru. Čtenáři prakticky hned na začátku zhltnou souboj mezi Ičigem a hollow a jede se dál a dál.
Snad jedinou výtkou může být místy až přílišná přehnanost některých scén, kdy Tite Kubo jde - zejména v těch typicky vtipných situacích - do extrémů a snaží se to tam narvat za každou cenu, i když by někteří nemuseli takovému druhu humoru rozumět.
Je však třeba uznat, že sérii autor rozběhl opravdu dobře, a pokud s takovýmto tempem (i když za rychlejší by se bezpochyby nikdo nezlobil) zvládne čtenáře uvádět do varu při čtení každého dílu, zaslouží si obdiv a poklonu.

Název: Goodbye Parakeet, Goodbye My Sista
Autor: Tite Kubo
Série: Bleach #2
Originál: Shueisha, 2002
Česko: Crew, 2012
Formát: 192 stran, paperback
Překlad: Anna Křivánková
Obálka: Tite Kubo


> K NALEZENÍ: Fantasya
> ZDROJ(E): Comicspoint (obálka)
> NAPSÁNO PRO WEB: Fantasya
> RECENZNÍ VÝTISK: Za recenzní výtisk pro napsání recenze pro web Fantasya děkuji nakladatelství Crew.

[Recenze] | Tite Kubo - Bleach 1: The Death and the Strawberry


Bleach 1 - Příběh o smrti, jahodě a mrtvých lidech

Manga Bleach patří mezi jedny z nejúspěšnějších. Zejména díky chytlavé kombinaci vtipu a akce, která vás zkrátka dostane. Ičigo Kurosaki je zvláštní tím, že vidí duchy. A jako by to nebylo málo, některé z nich bude muset začít zabíjet.

Najde se nejspíše jen málo lidí, kteří neznají Bleach. Ať už v podobě celosvětově známého anime nebo mangy, kterou nám nyní Crew přináší i v české verzi. A je to právě tato manga, jež dala vzniknout tak slavnému stejnojmennému a­nime.
Ičigo Kurosaki je vcelku obyčejný kluk a středoškolský student. Má dvě sestry a bláznivého otce, s nímž udržuje velmi zvláštní vztah. To vše by bylo v pořádku, až na jednu věc - Ičigo vidí duchy.

Bleach hned od začátku kombinuje navzájem několik prvků: akčnost, vtip, brutalitu, emoce a určité napětí. A daří se mu to opravdu dobře. Tato směsice vytváří to, čemu my, čtenáři, můžeme říkat kvalitní manga, v níž na první pohled nejvíce dominuje vtip, byť se jedná spíše o absurdní vtip. Zářným příkladem může být třeba již zmiňovaný začátek knihy, kdy se čtenář hned bez nějakého zastírání dozví, že Ičigo vidí duchy nebo když se Ičigo dostane do potyčky se svým otcem, který se chová jako malé dítě. Tyto věci vyznívají vtipně svým zvláštním způsobem, typickým pro mangu.
Dalšími hodně výraznými prvky jsou akčnost a surovost. V prvním díle je čtenář svědkem hned tří soubojů. Jsou sice krátké, ale zato intenzivní a hodně krvavé. Při prvním se Ičigo dozvídá o takzvaných sběračích duší, kteří jsou tu od toho, aby udržovali pořádek v našem světě dvěma způsoby. Jedním z nich je odesílat obyčejné duše (takzvaná pluska) skrz obřad odeslání duše do Soul society. Druhý je odstraňování zlých duchů (neboli hollow). A to přesně dělá Rukia Kučiki, která je onou sběratelkou duší.

Něco se však pokazí a Rukiina moc sběratele duší se octne v rukou Ičiga. Ten je tak nucen plnit úkol místo ní a je vržen mezi hodné ale i zlé duchy. Je tedy třeba ho proškolit, jak správně odstranit hollow, aniž by se nechal zabít a je zasvěcen do tajů tohoto povolání.
První díl s docela poetickým názvem The Death and the Strawberry je velmi čtivý a zkrátka nenechá nikoho chladným do té doby, než jej přečte a odloží do poličky. Jedná se o kultovní mangu, která právem okupuje jednu z vrchních příček, co se týče čtenářské úspěšnosti.
Lze tedy předpokládat, že i těm čtenářům, kteří s Bleachem neměli do této doby ještě co do činění, se bude manga líbit a zamilují si ji. Jen pošetilci by se nelíbil středoškolák, který čistě náhodou dostal schopnost zabíjet démony a i přes jistou počáteční nevoli se do toho s určitým zapálením pouští.

Příslibem ještě větší porce všeho, s čím jsme měli tu čest se dosud setkat, je samotný konec mangy, kde se objevuje na scéně další postava - Chad, Ičigův kamarád. A je jasné, že s jeho schopnostmi, se to všechno hodně rychle rozjede na plné obrátky.
Jedinou výtku (kromě klišovitosti některých emotivních scén) lze směřovat snad jen k českému překladu, se kterým budeme například místo Ichigem obeznámeni s Ičigem, či místo s Rukiou Kuchiki s Rukiou Kučiki. Tato transkripce jmen může kdejakému čtenáři, znalému Bleach v anglické verzi (zejména v té papírové) trochu lámat srdce.

Název: The Death and the Strawberry
Autor: Tite Kubo
Série: Bleach #1
Originál: Shueisha, 2002
Česko: Crew, 2012
Formát: 192 stran, paperback
Překlad: Anna Křivánková
Obálka: Tite Kubo


> K NALEZENÍ: Fantasya
> ZDROJ(E): Crew (obálka)
> NAPSÁNO PRO WEB: Fantasya
> RECENZNÍ VÝTISK: Za recenzní výtisk pro napsání recenze pro web Fantasya děkuji nakladatelství Crew.

[Recenze] | Svetlana Chmakova - Noční škola 1 - Knihy čaromějek


Svetlana Chmakova - Noční škola 1 - Knihy čaromějek


Alex je mladá čaromějka, ale do žádné Noční školy chodit nechce, a tak se roky učí sama doma. Dlouhou dobu bylo všechno v pořádku. Avšak postupem času se jí v nejnevhodnějších momentech zmocňuje zvláštní tajemná síla a ona si nepamatuje nic z toho, co dělala. A nitky se sbíhají k Noční škole.

Příběh Knihy čaromějek začíná dosti tajemně. Čtenář se dozvídá, že ve škole existují lidé zvaní denní a noční dozorčí, kteří hlídají hladký průběh dění věcí za jejich směny. Odbyla šestá hodina, do školy skrz portál přichází noční ředitelka, ale noční dozorce není nikde vidět, aby převzal směnu. A tak nastává čas, aby se na scéně objevily hlavní představitelky této mangy.
V prvé řadě si, prosím, neplést čarodějku s čaromějkou. A co znamená být vůbec čaromějkou? Kdo si myslel, že to je druh čarodějky, má pravdu a připisuji mu zlatého bludišťáka. Charakteristické rysy pro čaromějku jsou silné kouzelné schopnosti známé jako astrální. Zejména ty odlišují čaromějky od čarodějek. A co znamená, když se čaromějka pohybuje v astrální sféře? Nebe a andělíčci? Kdepak! Démoni. A především také Astrálové, kteří se nacházejí v blízkosti svých majitelů.
Hlavními hrdinkami Noční školy jsou sestry Sarah - nová noční dozorčí - a Alex, která místo toho, aby chodila jako správná čaromějka do Noční školy, studuje doma jako samouk.
Z jejich domu se čtenář přesouvá kamsi do města, kde má pár žáků z Noční školy pod vedením učitele Daemona domluvené vycházky. A co mohou žáci Noční školy dělat jiného, než lovit temné síly, aby se naučili svému budoucímu řemeslu? Rozhodně se dobře uplatní jako lovci všelijakých temných monster.
Všechny dějové linky se postupem času začínají proplétat, až se nakonec střetnou a vytvoří jednu hlavní linii, jež pokračuje dál. Spojené příběhy sice nedávají čtenáři v danou chvíli moc smysl, ba ani neví, jak se propletly, ale časem se rozhodně dozví všechno potřebné.
V knize lze sledovat napětí, které čtenáře udrží v pozornosti až do konce a přislibuje pokračování alespoň stejně napínavé, jako je první díl. Nechybí zde ani humor a pro mangu tak typické vykreslování postaviček v těchto vtipných situacích.
Svetlana Chmakova nešla v kresbě do žádného extrému a ani neexperimentovala. Vsadila na jistotu, která se jí rozhodně vyplatila. Manga zaujme širší okruh čtenářů, které pobaví mnohdy groteskní obličeje, díky nimž mají chuť se pořádně zasmát (ať už je to doma, v parku nebo v městské hromadné dopravě).

Noční škola 1 - Knihy čaromějek je rozhodně poutavá a čtivá manga, která si zaslouží další pokračování. I když je dnešní doba zcela přehlcena tématem upírů, čtenář si rozhodně najde chvíli a obětuje ji četbě této mangy. Noční škola není ani nejlepší, ani nejhorší, ničím se zvlášť neliší a nevybočuje z řady, ale také neomrzí. Možná se v dalších dílech dočkáme i nějakého toho překvapení, po kterém většina ze čtenářů tolik lační.

Název: Noční škola: Knihy Čaromějek 1
Autor: Svetlana Chmakova
Série: Noční škola #1
Originál: Yen Press, 2009
Česko: Zoner Press, 2011
Formát: 196 stran, paperback
Překlad: Jan Horgoš
Obálka: Svetlana Chmakova

> K NALEZENÍ: Fantasya
> ZDROJ(E): Zoner Press (obálka)
> NAPSÁNO PRO WEB: Fantasya
> RECENZNÍ VÝTISK: Za recenzní výtisk pro napsání recenze pro web Fantasya děkuji nakladatelství Zoner Press.