Zobrazují se příspěvky se štítkemKomiks. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemKomiks. Zobrazit všechny příspěvky

[3x RECENZE] | Umění války + Postava ve stínu + Strážci Aquaterry


Trojlístek knižních mini recenzí.

▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰


Sun C' - Umění války - komiksová adaptace


Komiksová adaptace Umění války je zdařilým dílem, které věrně čtenáři přibližuje veškeré náležitosti, které by měl nejen válečník zohlednit při nadcházející bitvě. Kniha je také odrazovým můstkem v nynější době, například v oblasti vrcholného managementu, vedení firem apod. Tato komiksová adaptace umění války přibližuje líbivým způsobem. Nijak okleštěným, ba naopak. Komiksová forma dává této knize a jejímu vyprávění nový rozměr a čtenář si tak dokáže vyprávění s pomocí ilustrátora Pata Katze živě představit.

◀ Hodnocení: 80 % ▶

Za recenzní výtisk děkuji Knihy Dobrovský.


▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰



John Bellairs - Postava ve stínu





Druhý díl série Lewis Barnavelt se stejnojmenným hlavním hrdinou přináší další fantaskní dobrodružství oplývající záhadami a tajemstvími a na Lewise opět čeká nový nepřítel. Bohužel, druhý díl je značně slabší než jeho předchůdce. Postava Lewise se během celé knihy takřka nevyvíjí, hlavní zápletka je vyřešená během chvíle a čekáme na ni velmi dlouho. První polovina knihy je nezáživná a rozhodně by bylo třeba ji oživit nějakou akcí. Zároveň je příběh velmi prostoduchý a naivní, což lze přičíst i době, kdy byla kniha napsána (polovina 70. let minulého století).

◀ Hodnocení: 40 % ▶

Za recenzní výtisk děkuji Knihy Dobrovský.


▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰▰




Bernd Perplies & Christian Humberg - Strážci Aquaterry





První díl série Strážci Aquaterry přináší mix fantasy a sci-fi vyprávění, přitom se jeho příběh odehrává na planetě Zemi. Má to zhruba všechno, co byste od takového mixu chtěli - všemožné rasy obývající Zemi a mluvící různými jazyky, hoverboardy a další technologické vychytávky. Chvílemi to funguje dobře, chvílemi naopak ne. Místo označení Young Adult na obálce bych se klonil k označení Middle Grade literatura vzhledem ke stáří hlavních hrdinů. Bernd Perplies mne dokázal připoutat se svojí sérií Věk magie, počátek této série mne však tolik neuhranul. K postavám jsem si nevybudoval žádný vztah a příběhem jsem pouze lehce proplouval bez většího zájmu, což je škoda.

◀ Hodnocení: 60 % ▶

Za recenzní výtisk děkuji Knihy Dobrovský.

[Recenze] | Kazu Kibuishi - Amulet 3: Výprava v oblacích



Třetí díl série Amulat je tady. Tentokrát se s nim čtenáři vydají do vzduchu a prozkoumají město v oblacích. Udržuje si Amulet stejné tempo a dokáže i dál něčím překvapit?

Amulet sem do České republiky vtrhl jako déšť z čistého nebe. I když produkce komiksů a grafických románů v našich končinách posiluje, přesto si nakladatelé netroufnou vydat úplně všechno, co v zahraničí sklízí obdiv a slávu. A některé kousky, které by měly sklízet plody ovoce, se mohou tak trochu ztratit ve víru velké knižní produkce. O Amuletu se zas tolik nemluví, ale věřte, že je to přesně ten typ komiksové série, jež má šanci čtenáře příjemně překvapit.

Jak, ptáte se? Amulet – potažmo pak jeho autor Kazu Kibuishi – totiž velmi zdařile kombinuje východní i západní mindset a tuto kombinaci pak přenáší do finálního výsledku. Styl kresby totiž velmi nápadně připomíná mangu (alespoň její základy) a přístup k vyprávění příběhu naopak kopíruje hollywoodské dobrodružné filmy. Autor však absolutně nenásilnou formou vytváří svůj vlastní svět a pouze si dopomáhá tím, co už jsme zkrátka viděli v jiných komiksech, filmech či četli v jiných knihách.


Třetí díl Amuletu, jenž nese název Výprava v oblacích, sice dějově sérii extrémně neposunuje, ale zato má jiné přednosti. Mezi tu nejhlavnější jistě patří barvitost vyprávění a fokus na prostředí, ve kterém se hlavní hrdinové ocitají. Dalo by se tak říci, že třetí Amulet představuje vizuální orgie, které na čtenáře působí co nejefektivněji. Nejvíce tomu dopomáhá hra barev, která je místy vysoce kontrastní. Kazu Kibuishi se však v případě vážných scén nebojí přistoupit na minimalismus a takové scény podtrhnout velmi omezený spektrem barev s důrazem na jednu hlavní barvu. Ta pak velmi dobře zdůrazňuje různé emoce.

Sérii Amulet můžu doporučit všem. I těm, kteří komiksu nijak nepropadli, ale přesto si občas pustí nějaký ten animovaný film. Pohádkovost, hravost, ale přitom společně s dobrodružstvím a napětím je tu dostatek. Tak vzhůru do oblak!

◀ Hodnocení: 90 % ▶

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Paseka.

[Recenze] | Joe Hill & Gabriel Rodriguze - Zámek a klíč 4: Klíče království


Nakladatelství Comics Centrum vydalo i čtvrtý díl fantaskní komiksové série Zámek a klíč, jejíž autory jsou spisovatel a scénárista Joe Hill a kreslíř Gabriel Rodriguez. Tento svazek, stejně jako minulý, vyšel opět v edici Na přání v omezeném počtu kusů a rozhodně je škoda, pokud ho nemáte doma.

Obrátky se navyšují. Zack se stále snaží získat skrze sourozence Klíčovy klíč Omega. Nic na světě však nejde přesně podle plánu a i honba za vytouženým klíčem je komplikovaná. Zack se tudíž musí uchýlit k všemožným praktikám, aby nebyla prozrazena jeho pravá identita a aby získal to, po čem tolik prahne.



To je vše, co potřebujete vědět. Nic víc říct ani nemůžu, neboť bych prozradil vše důležité, co je jinak pro čtenáře vždy prvkem překvapení. A nepřeháním, když řeknu, že v tomto díle jich je opravdu dost. Čtvrtý svazek Zámku a klíče je totiž vcelku přelomový - v pěti kapitolách se toho stačí udát hodně. Klíče království jsou opět napínavé a atmosferické čtení, kde si člověk vychutnává nejen kresbu, ale i samotný příběh. To je hlavní, co se mi na Zámku a klíči líbí - kombinace temného Hillova vyprávění s Rodriguezovou kresbou, která využívá výrazných linií.

Líbil se mi i samotný začátek komiksu, který se nese spíše v jakémsi nadneseném duchu. Kresba je místy až cartoonová a tvůrci si v úvodu se čtenářem dost hrají. Pak ale příběh pokračuje stylem, na jaký je už zvyklý. Nejdřív plyne pozvolna, ale brzo nastávají první zvraty, tudíž graduje velmi rychle. Právě to zprvu pomalé a po nějaké chvíli zběsilé nabírání otáček je pro Zámek a klíč typické, co zároveň u čtenářů funguje.



Co považuji u této komiksové série za excelentní, je psychický vývoj postav. A také to, jak se na ně tvůrci v různých fázích více či méně zaměřují. Díky tomu se tak člověk může stejně dobře seznámit s každým ze sourozenců Klíčových - Tylerem, Kinsey i Bodym. V tomto díle se něco málo dozvíme i o Zackovi, ale jinak je toho samozřejmě mnohem víc stále zahalenou rouškou tajemství.

Fascinuje mě, jak je Zámek a klíč temnější a temnější. Zvlášť čtvrtý díl je téměř hned od začátku plný krve a čiré nenávisti. Neříkám, že vás to nějak poznamená, ale že série dost zdrsněla. Atmosféra by se dala snadno krájet. Zvlášť v poslední kapitole, která mě zatím jako jediná z celé série dokonce zvedla ze židle svým prohnaným, ale zároveň dokonale promyšleným cliffhangerem. Nechte se tedy zlákat a přečtěte si Zámek a klíč.

◀ Hodnocení: 100 % ▶

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Comics Centrum.

V případě, že Vás kniha zaujala, neváhejte se podívat stránky nakladatelství Comics Centrum.

[Recenze] | Kevin Eastman & Peter Laird - Želvy Ninja: Menu číslo 1 + 2


Snad všichni je znají. A kdo ne, ten to bezpochyby rychle napraví, protože o nich minimálně slyšel. To, že jsou Želvy Ninja stále v kurzu, dokazuje i vznik amerického filmového remaku, na nějž v dohledné době naváže i druhý díl. Není proto divu, že se i v našich končinách fanoušci dočkali a mohou si přečíst první svazky komiksového příběhu o přerostlých želvách, které ovládají schopnosti ninjů.

Leonardo, Raphaelo, Michelangelo a Donatello - to jsou naši hrdinové. Ve světě, kde není Batman, Superman ani Spider-Man, se lidé dočkají pomoci jedině těchto želv ninja, přerostlých zelených a maskovaných mutantů. V Menu číslo 1 se želvy musí postavit přímo proti svému úhlavnímu nepříteli - samotnému Trhačovi. Chce totiž na nich provést svoji pomstu z minulosti a nic a nikdo mu v tom nezabrání. Želvy se v průběhu svého dobrodružství setkávají April O'Neilovou, televizní reportérkou, která jako první člověk vyslechne příběh zelených plazů. Ve druhém svazku se Leonardo, Raphaelo, Michelangelo a Donatello vydávají do vesmíru, na planetu, které vládnou podivní a krutí triceratoni. Želvy tak musí zjistit, jak se vypořádat s utlačovateli planety a hlavně, jak se dostat zpět na Zemi. Aby se tak stalo, využívají služeb průvodce - vědce v těle robota jménem Honeycutt.


Vzpomínám si na doby, kdy jsem jako malý každé ráno vstával, abych sledoval Pokémony, My z Kačerova nebo právě Želvy Ninja. Právě animovaný seriál tyto mutantí hrdiny proslavil asi nejvíc, za jistou klasiku v rámci oddechovek považuji i filmovou trilogii z devadesátých let (tak trochu moje srdcovka). Na české vydání komiksu jsem se tedy patřičně těšil. Moje očekávání se splnila, dostal jsem pořádnou dávku nostalgie, drsného vyprávění, bojových scén, ale i vcelku šílených momentů.

Nenechte se zmást. Komiksové želvy nejsou tak roztomiloučké jako ty seriálové. Leonardo, Raphaelo, Michelangelo a Donatello se zde chovají víc drsně a vyspěle. Stále jsou to puberťáci, ale z vlastností jim typických si toho vzali pramálo. Jistě za to může i kresba, díky které vypadají želvy trochu zlověstněji. Dospělému čtenáři tento fakt rozhodně vadit nebude, překvapení však mohou být ti, jež jsou vyloženě zvyklí na mírumilovné a naivní ninja plazí bojovníky. Každopádně to beru jako plus - nic nesmí být pořád sluníčkové.


Příběhově jsou oba dva svazky bez problémů. Ten první víceméně vypráví klasický souboj proti zloduchovi, který se žene za pomstou, a připravuje čtenáře na druhý díl. Želvy řeší, kam zmizel Tříska a tak se vydávají po jeho stopách do tajemné budovy, kde se to hemží podivnými roboty. Čirou náhodou spustí zařízení, které je vypraví na zcela cizí planetu. A právě druhý svazek je důkazem, že komiksové Želvy Ninja jsou zcela jiné než ty filmové. Boj proti robotickým výtvorům a cestování v čase je zkrátka něco jiného, než neustále bojovat proti přisluhovačům Trhače. Menu číslo 2 tedy může překvapit ještě víc než jeho předchůdce, ale není to rozhodně špatně.

Kresba Kevina Eastmana a Petera Lairda hodně využívá stínování, díky kterému komiksy získávají hloubku a ponuřejší atmosféru. Je sice drsná, ale přesto hezká na pohled, člověk se jí může kochat a obdivovat ji. Autoři se navíc snaží tvořit komiks co nejvíce pestrobarevný, Eastman a Laird se opravdu nebojí využívat velké škály barev, které navzájem vytvářejí kontrast nebo se naopak krásně doplňují.

I když nejste skálopevný fanoušek Želv Ninja, četbu prvních dvou svazků si dozajista vychutnáte, věřte mi.

◀ Hodnocení: 90 % ▶

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Comics Centrum.

V případě, že Vás kniha zaujala, neváhejte se podívat stránky nakladatelství Comics Centrum.

[Recenze] | Frank Miller - Teror ve jménu víry


Komiks, který jde proti proudu. Který je aktuální, kontroverzní, krutý a značně ideologický. Pokud však na něčem dělá Frank Miller, pokušení přečíst si daný komiks je mnohem větší než milion negativních názorů. A kolik jich právě na Teror ve jménu víry je...

Přesto přese všechnu kritiku na nejnovější počin Franka Millera, bude můj názor vesměs pozitivní. Abychom si hned ze začátku rozuměli - já nesouhlasím s ideologií, kterou autor v komiksu prezentuje. Nemůžu se s ní ztotožnit i přes fakt, co vše mají islamisté na svědomí. Oplácet zlo zlem je prostě špatné, a proto v tomto ohledu nemá Miller u mě žádné sympatie. Je otázkou, jak moc chtěl americký kreslíř šokovat, jak moc myslel to, co v Teroru ve jménu víry vypráví. A věřím, že to je diskuse na dlouhou dobu.


Pokud však budeme koukat na kresbu a příběh, nezbude nám nic jiného, než Millerovi zatleskat a poklonit se mu. Tam, kde se svým stylem začal u Sin City a pokračoval u 300, tady jeho um dosahuje vrcholu. Proč? 

Vezměme to od začátku. Teror ve jménu víry měl původně existovat jako komiks s Batmanem v hlavní roli. Z toho však nějak sešlo a místo toho se hlavní role ujala postava Správkař. Další postava - Natálie Stacková - nápadně připomíná Catwoman. Ti dva se pak postaví svatým bojovníkům, kteří chtějí zničit celé Empire City. A neváhají využít těch nejbrutálnějších technik. Tak trochu superhrdinský komiks v jiném hávu, že?


Tím nejhlavnějším tahákem je však kresba. Kdo se s Millerovým stylem už měl tu čest setkat, bude uchvácen. Kdo ještě nikoliv, bude docela překvapen. Americký autor pracuje s motivem černobílé kresby, kterou mnohdy doplní o jeden výrazný barevný prvek. Červené podrážky bot, modré tetování, růžové rty. Pokaždé je barvou obraz jaksi umocněný - tak, aby nejspíš ještě více vynikla černobílá kombinace. Frank Miller se už samotnou kresbou záměrně snaží navodit ponurou atmosféru a chaotické chování hrdinů - různými škrábanci, cákanci a šumem společně s užitím čar různé tloušťky. Kresba tak vypadá, jako by byla provedena surově, až skoro nedbale. Paradoxně právě tímto si mě Teror ve jménu víry získal.


Ať už vyznívá komiks xenofobně a islamofobisticky, člověk musí uznat, že Frank Miller je ve svém oboru špička, která umí udělat dobrý komiks. A jako takový hodnotím Teror ve jménu víry velmi pozitivně.

◀ Hodnocení: 90 % ▶

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Comics Centrum.

V případě, že Vás kniha zaujala, neváhejte se podívat stránky nakladatelství Comics Centrum.

[Recenze] | Jan Strnad, Richard Corben - Ragemoor


Ragemoor je autorský počin Jana Strnada a Richarda Corbena, kteří si řekli, že by spolu mohli stvořit něco menšího. Leč nepovedlo se a z jejich spolupráce vzešla rovnou celá komiksová kniha. A rozhodně by si ji neměli nechat ujít fanoušci Edgara Allana Poea či H. P. Lovecrafta, Ragemoor totiž nese dědictví průkopníků hororového žánru a úspěšně s ním dál pracuje v obrázkové formě.

Zámek Ragemoor je místem, jež je opředeno velkou mocí. Ožívají tu největší hrůzy, které nejnovější návštěvníci pociťují na vlastní kůži. Zvláště Herbertův strýc a sestřenice, ti totiž nedokáží uvěřit prokletí zámku a nedbají Herbertova varování.


Tam, kde Poe nebo Lovecraft skončili, tam Strnad a Corben pokračují a posouvají laťku výš. Všechny představy totiž zhmotňují černobílé sekvence obrazů. Černobílá barva je tady důležitější než kdy jindy. Pokud by byl komiks celobarevný, dost by mu to uškodilo. Užitím černé a bílé vynikne hra stínů a navíc podtrhne atmosféru, kterou duo Strnad a Corben pro čtenáře připravili. Všeobjímající pocit strachu jsem pociťoval při čtení již několika prvních stránek. Autoři nevyužívají jen kresby, ale také úderných dialogů. Spolu dávají Ragemooru podobu komiksu s jasným cílem - přinést zpět ducha starých dobrých hororových příběhů.



Co se týče dialogů, tak se může zdát, že jsou mnohdy plné patosu, ale přitom skvěle umocňují bezmocnost hlavních hrdinů. Ti - díky tomu, že jim jde o život - nejsou "ukecaní", jednotlivé rozhovory mají spíše vysvětlovací formu, seznamují čtenáře s kletbou zámku a všemi bizarnostmi, které se v něm objevují. Ty naopak vynikají díky zvláštní kresbě. Zvláště u lidí vytváří dojem trojrozměrnosti a jakési plastičnosti, to vše za mistrně použitého stínování. S tímto typem kresby jsem se dosud nesetkal a upřímně jsem se musel chvíli snažit, abych si na ni zvykl. Jakmile se však stalo, komiks jsem si plnými doušky vychutnával.

Stále mě fascinuje, jak moc mě některé pasáže dokázaly dostat do kolen a přimět ani nedýchat. Ragemoor toho skrývá mnohé, chvíli sledujete, jak mezi sebou hlavní hrdinové promlouvá a vzápětí skrze stránky cítíte, jak se samotné základy zámku chvějí a vyslovují touhu po duších návštěvníků. Věřte mi, když vám řeknu, že Ragemoor není pouze na jedno přečtení. Chce to, abyste si ho přečetli několikrát a pokaždé si vychutnali políčko za políčkem a nasáli hutnou atmosféru. A pokud se vám nic nestane, budete mít zkrátka štěstí.

◀ Hodnocení: 90 % ▶

V případě, že Vás komiks zaujal, neváhejte se podívat stránky nakladatelství Comics Centrum.