[Recenze] | Bryan Talbot - Grandville


Grandville s dětskou kresbou a násilným příběhem 


Steampunk nemusí člověk pouze číst. Může ho také hltat skrze obrázky a bubliny s textem. Grandville dokazuje, že steampunk není drsný jen tak naoko, ale opravdu. Kulky létají na jednu i druhou stranu a pro ránu pěstí se tu nejde daleko.

Inspektor LeBrock ze Scotland Yardu se svým asistentem Krysmyšem vyšetřuje vraždu, která se na první pohled zdá jako obyčejná, ale když se statný jezevec podívá na případ pořádně, zjistí, že je tomu jinak. Stopy jej dovedou až do Grandville, největšího města na světě, ale zároveň nehnusnějšího místa zeměkoule. LeBrock společně s Krysmyšem pátrají, vyzvídají, sbírají důkazy, jenže na zjištění, které je čeká, nebyli vůbec připraveni.

Jiné uvnitř i na povrchu

Největší klíčem k úspěchu tohoto komiksu je to, že dokáže čtenáře hodně překvapit a ohromit. Pod slupkou zdánlivé primitivnosti se skrývá hutný příběh plný násilí, kulek a krve, jehož některé scény jako by byly předobrazem samotného agenta 007.
Nejvíce mate dětská, chvílemi až groteskní (v tom dobrém smyslu) kresba, jež může budit dojem jednoduchého a nic neříkajícího děje, ale opak je pravdou, alespoň napůl. Ano, děj je sice jednodušší - do zhruba sto stránkách nelze vymyslet nic zbytečně moc promyšleného a propleteného -, avšak jinak je celý komiks nacpaný k prasknutí.
Bryan Talbot hned ze začátku člověka uvede do temného světa a v tomto duchu také pokračuje. Buduje hutnou atmosféru a uvádí hlavní aktéry hlavně v tom temném světle. Ti jsou ochotni – když to situace vyžaduje – přebrodit i řeku Styx. Nebo alespoň zmlátit a postřelit ty, kteří se jim staví do cesty a maří tak vyšetřování.
Grandville je o velké cestě za odhalením jednoho monstrózního zločinu. To tedy znamená přímou dějovou linii a maximální akci. Což kompenzuje styl kresby, který by mohl být příběhu přiměřenější. Avšak musí se přihlédnout na celkový koncept, tudíž jestliže se dá dohromady Talbotův příběh a kresbu, kteréžto jsou v rovnováze a navzájem se doplňují, uvidí čtenář záměrný kontrast mezi těmito dvěma aspekty Grandville, jenž pouze podtrhuje alegoričnost komiksu.
Čtenář tedy nemůže u Grandville dát na první pohled, protože jeho skutečná hodnota se skrývá zejména v dobře vybudované atmosféře. Kresba je zde hlavně proto, aby tuto atmosféru řádně umocnila a dodala jí nový rozměr, což se paradoxně - vzhledem k dětskému provedení kresby – povedlo na výbornou.
Jako jednorázový steampunkový zákusek si Grandville vede skvěle. Zklamání však dožene toho, kdo od komiksu bude očekávat něco navíc, od toho tu jsou jiné kousky. Ale na druhou stranu, kdo nechce vidět statného jezevce s kolty u pasu a krysu s fešáckou hůlkou, jak si podávají své protivníky, až třísky lítají, krev cáká a kulky sviští?


Název: Grandville
Autor: Bryan Talbot
Originál: Jonathan Cape, 2009
Česko: Comics Centrum, 2009
Formát: 104 stran, paperback
Překlad: Drahomíra Michnová
Obálka: Juliana Kolesova


> ZDROJ(E): Comics Centrum (obálka) DeviantArt (obrázky)
> RECENZNÍ VÝTISK: Za recenzní výtisk pro napsání recenze děkuji nakladatelství Comics Centrum.

Autor článku: Vojtěch Hamerský

Sdílej

Přečtěte si taky

Předchozí
Next Post »

1 komentářů:

komentářů
23. dubna 2014 22:23 delete

Grandville jsem přečetla v době, kdy vyšel, myslím, že jsem si ho od někoho půjčila, a dalo by se říct, že podnítil můj zájem o steampunk a Viktoriánské období. Už předtím se mi tenhle žánr líbil, ale od přečtení tohohle jsem se do něj prakticky zamilovala. :)

Reply
avatar