Poslední dobou mívám značný problém s pár věcmi. V první řadě vedu lítý boj s mojí sklerotickou pamětí a v té druhé pak přemýšlím, zda má či nemá cenu číst recenze knižních blogerů.
Rovnou zarazím ty choleriky a kverulanty, kteří by se měli ihned po těchto větách rozohnit a říct na mojí adresu pár nepěkných slov. Možná si je zasloužím. Ale chci podotknout, že to není tak, že bych nečetl vůbec žádné knižní recenze. Mám pár svých oblíbených blogerů, u nichž mám obrovskou jistotu za a) že máme v určité míře stejný vkus a můžu se tedy o názor daného člověka opřít, nebo b) že bloger má sice odlišný vkus, ale píše dobré recenze, ze kterých dozvím, zda by se i mně kniha (ne)líbila.
Dokonce si občas přečtu i nějakou recenzi od úplně neznámého blogera. A to je vlastně ta chyba... Proč? Dva docela velké odstavce popisující děj a zhruba tři větičky obsahující názor "recenzenta". O tomhle se vědělo a mluvilo vždy. I teď. Jenže, kru.Cipísek! Knižní blogosféra tu funguje v podobě, jakou známe teď, zhruba od roku 2010. A my nejsme schopní ji mít na nějaké rozumné úrovni? Kdy jsem já jakožto čtenář nucen hledat dobře píšící blogery jako jehlu v kupce sena? To je docela smutné.
U Cathy na blogu je nyní v seznamu knižních blogerů zapsáno cca 105 lidí. Seznam není určitě vůbec kompletní, doplňuje se a myslím, že o něm někteří blogeři ani neví. Dejme tomu, že nás tedy může být okolo dvou stovek.To už je celkem slušné číslo na to, aby když se dá aspoň části z nás nějaký titul, který je třeba zviditelnit, tak se mu díky tomu udělá celkem slušná propagace.
Pořád se musím ptát: Je tohle lenost blogerů nebo je na vině i nakladatelství, které recenzní výtisk blogerovi poskytne? Píšu tu recenzi pro sebe či mám za cíl někoho informovat, jak je ta kniha dobrá? Mám dojem, že spousta blogů je pouze velmi odfláknutý čtenářský deník připravovaný k maturitě, u níž by neměl šanci uspět.
Vím, že moje rozhořčení není jediné ani poslední. Nedávno tuhle podobnou věc řešil i Pavel z blogu Račí svět. Bohužel se mi po přečtení asi dvou jeho recenzí zdá, že i on spadá do škatulky "popsat děj, kniha se mi líbila, ahoj", což je smutné.
Co postrádám u většiny blogerských recenzí? Schopnost argumentace - důvody, proč se mi kniha líbila, co na ní bylo tak dobré či špatné. Zaráží mě také, jak jsou některé recenze fakt krátké, tudíž než se stihnu začíst, už dočítám poslední větu a o knize se nedozvím prakticky nic kromě toho, o čem je (což tak trochu můžu vydedukovat z anotace). To už je opravdu lepší si knihu rovnou přečíst.
Dá se s tím něco udělat? Těžko, když s tím nikdo nic neudělal tak dlouhou dobu, tak se s tím rozhodně jen tak nepohne ani teď. Tenhle blogový příspěvek beru jako další z výkřiků do tmy, co jen tak zapadnou, protože ti, kteří recenzují špatně, budou i přesto nadále dostávat recenzní výtisky a psát si svoje čtenářské deníky, které mě neosloví.
Třeba až uvidím padat hvězdu a budu si přát, aby se objevil někdo další schopný psát recenze... Třeba se moje přání splní.
