[Recenze] | Alessandro D‘Avenia - Bílá jako sníh, rudá jako krev

Beatrice, v níž se snoubí bílá i rudá

Bílá jako sníh, rudá jako krev je knihou značně emocionální. Příběh této knihy pojednává o rakovině. Tedy dá se říci v dnešní době stále nevyléčitelné nemoci, na kterou umírá spoustu lidí. Proto dokáže proniknout do srdce mnoha čtenářům. Jejím největším nepřítelem je však paradoxně samotný čtenář, který bude více či méně porovnávat s dalším titulem se stejnou tématikou - Hvězdy nám nepřály. Je ale opravdu nutné tyto dvě knihy porovnávat?

Leo není nijak výjimečný kluk. Spíš naopak - je to obyčejný šestnáctiletý mladík, ale má zvláštní schopnost vidět svět a všechny jeho zvláštnosti svým vlastním pohledem. Respektive cynickým pohledem. Ale zároveň se dívá na věci jako kdejaký náctiletý puberťák. Sem tam vybuchne, pronese urážející hlášku nebo oslňuje holky ze školy.
Ale nejvíc se snaží zaujmout jednu dívku. Tu se zářivě rudými vlasy, které vydají za tisíc růží. Tu s bílou pokožkou, díky čemuž tráví hodně času v nemocnici. Leo se dozvídá, že Beatrice má leukémii a proto podstupuje tvrdou léčbu. Mladík neváhá a snaží se Beatrice za každou cenu pomoci a zároveň si tak získat její srdce. Jenže osud je vrtkavý a nevyzpytatelný.

Úsečné a dojemné

V prvé řadě je ještě jednou třeba upozornit, že se čtenář musí oprostit od přirovnávání ke knize Hvězdy nám nepřály. Pokud tak učiní, bude značně zklamán, protože Bílá jako sníh, rudá jako krev a výše zmíněná kniha disponují diametrálně odlišnými příběhy. Ano, v základu jsou sice stejné, ale ve všem ostatním se liší. Každá z nich má svoje kouzlo, co tedy přináší Alessandro D‘Avenia se svým románem?
Co je na příběhu Bílé jako sníh, rudé jako krev nejvíce úžasné, je hlavní hrdina, jenž si pro sebe bere co největší kus a dokáže čtenáře ke čtení přitáhnout. A je více než jasné, že by dokázal celou knihu udržet jeho pozornost - díky svým cynismem a zprvu úsečnými činy. Právě Leův cynismus je největším tahounem knihy. Dodává jí nový rozměr. Nejsou to žádné laciné vtípky, ale spíše opovrhování celým systémem. Leo vidí věci po svém, jedná svérázně a dalo by se říci, že je nad věcí.
A když onen mladík začne hodnotit školu a celý život způsobem, jakým to dokáží filozofové, člověk je opět mírně zaskočen a mile překvapen. Kniha obsahuje plno zajímavých myšlenek, nad nimiž se čtenář může nejednou pozastavit a zamyslet. Tyto myšlenky jsou plny autorových zkušeností, jež nám sděluje prostřednictvím Lea.
To je navíc jedinou vadou na kráse. Je totiž mírně nelogické, když se tak velké (hlubokonosné) myšlenky řinou z úst šestnáctiletého puberťáka a zasahují čtenáře dá se říci na každé stránce. Není to však pouze Leo. Každá postava má aspoň jeden či dva proslovy, které jsou sice krásně sepsané a čtenáři hodně dají, ale vyznívají až moc dospěle a neuvěřitelně na příběh z každodenního života.
Přesto je Bílá jako sníh, rudá jako krev kniha, kterou by si měl zkusit přečíst každý. Dokáže pobavit, dokáže chytit za srdce, dokáže vyvolat další emoce, ale to zjistíte až po přečtení celého příběhu.

Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji nakladatelství Jota.

Knihu lze koupit v e-shopu nakladatelství Jota.


> ZDROJE: Obr. 1

Autor článku: Vojtěch Hamerský

Sdílej

Přečtěte si taky

Předchozí
Next Post »

1 komentářů:

komentářů
21. července 2014 9:49 delete

Jsem moc ráda, že se Ti kniha líbila. Je fakt úžasná. A je pravda, že hlavní hrdinové jsou na některé úvahy a jednání asi docela dost mladí, ale už jsem s pár takovými jedinečnými lidmi setkala. Každopádně Leo mě fakt bavil a na celém příběhu byl opravdu to nejlepší... :-)
Moc pěkná recenze.

Reply
avatar