Joe Hill je českým čtenářům znám především jako autor Vánoční říše. Nebo jej můžeme znát jako syna světoznámého autora horrově laděných knih Stephena Kinga. Možná právě díky knize Divné počasí by si jej čtenář mohl snadno splést se svým otcem. Vyvstává otázka, zda to je dobře či špatně.
Joe Hill svého otce rozhodně nezapře. V povídkové sbírce Divné počasí předkládá čtenáři celkem čtyři povídky - Momentku, Nabito, V nebi a Déšť. Všechny čtyři mají cosi do sebe, jsou svými tématy a zasazením rozdílné. I co do stylu psaní je každá z nich trochu jiná. A jak už to u takových povídkových sbírek bývá, některé jsou velmi dobré, další naopak o něco slabší.
U povídek bych velmi nerad příliš prozrazoval děj, přesto každou z nich trochu nastíním. Momentka vypráví o pubertálním mladíkovi, který potkává muže se zvláštním Polaroidem, který takřka prakticky umí lidem ukradnout duši. Povídka V nebi se odehrává primárně ve vzduchu a koketuje tak trochu s určitými sci-fi prvky, možná přijde i na UFO. Déšť s sebou přináší zvláštní druh bouře, kdy z mraků padají velmi smrtící jehly a vezmou s sebou velkou spoustu životů. Nabito pak popisuje situaci, kdy zcela obyčejný hlídač místního obchodu zastaví masovou střelbu. Všechny děsivé a záhadné podrobnosti, které se během ní odehrály, si však nechává pro sebe.
Joe Hill ukazuje, že je velmi dobrým spisovatelem se schopností čtenáře nejednou překvapit. Nebo mu alespoň předvést, co vše je schopen vymyslet a jak tyto nápady zakomponovat tak, abyste nabili pocitu, že se tyto věci mohou stát v běžném životě i vám. Hra s jazykem, barevnost líčení a dovednost připoutat čtenáře k vyprávěnému příběhu je pro Hilla v případě Divného počasí zcela jednoznačná.
I přes to, že jsem si v každé ze čtyř uvedených povídek nalezl něco, co mě zaujalo či co mě bavilo, nedokážu se oprostit od určitého rozlišení na velmi dobré a "pouze" dobré povídky. Pokud bych je měl seřadit od nejlepší po nejméně dobrou, stupně vítězů by vypadaly následovně.
První místo patří Momentce, která mě dokázala uhranout svým zasazením společně s tematikou. Je to přesně učebnicový prototyp povídky, který mne skvěle vtáhl do celé povídkové sbírky a dostal chuť se pustit do všech ostatních povídek. Na druhém místě se umístila povídka Nabito. Ta sice neoplývá žádným výrazným fantastickým prvkem, svoje vysoké hodnocení si zaslouží spíše pro svoji atmosféru, která je hned v několika situacích velmi hutná a napjatá. Zkrátka taková, že vás donutí celou povídku přečíst takřka na jeden zátah. Třetí místo si odnáší Déšť, který už nebyl natolik zvláštní, i když myšlenka toho, že se jednoho dne vzbudíte, přijde bouřka a místo kapek začnou padat smrtící jehly, je docela zajímavý. Na posledním místě se umístila povídka V nebi. Není špatná, ale je spíše průměrná. Zasazení a celková myšlenka je celkem uhrančivá, ale chybělo mi asi nějaké detailnější zpracování.